Celá aféra nebyla jen čeřením českého bulvárního rybníčku – měla mezinárodní přesah, protože Kratochvíl byl do té doby jedním z nejuznávanějších fotografů, a to zejména v USA, kde dlouho žil. Jeho knihy se do té doby skvěle prodávaly, byl tehdy členem agentury, kterou zakládal – proslulé VII.

Pak vyšel článek

A pak vyšel článek, v němž si dvě jeho bývalé kolegyně stěžovaly, že se k nim před lety choval hrubě nevhodně a násilně. Nešlo o žádný pokus o znásilnění, to ani v nejmenším. Pokud by se čin stal, jak jej aktérky líčily, šlo by o sexuální obtěžování. Jenže čin se podle nich stal dávno před tím, než s ním vyšly na veřejnost. Nebylo, jak ho dokázat. To ale nikomu nevadilo. Mediální kola se už roztáčela naplno.

Kratochvíla z agentury vyhodili. Byl vláčen tiskem a špiněn jako násilník. V debatách na sociálních sítích se hned od obtěžování přecházelo ke znásilnění. Kratochvíl rozhodl, že se bránit nebude. Věděl, že by to nemělo cenu – bylo to jeho slovo proti jejich.