Existují seznamy tisíce věcí, co vás štvou. Určitě se vytvářejí i přímo na období posledního roku. Já si naopak zkouším uvědomit drobné změny, které mě těší a jež bych bez této krize nedělal.
Jednou takovou je venkovní čajování. Jak jsou zavřené kavárny, tak člověku nezbývá než pozvat kamaráda do svého bytu anebo se jít projít a pak si sednout třeba na lavičku a popít trochu čaje.
O párování vína a místa jsem psal. Platí to ale i pro párování místa a čaje. Nějak si tím onu lavičku, schody nebo patu chodníku zabydlíte.
Vytvoříte si venkovní obývák. Držím v ruce kalíšek, který tak nějak ukotvuje ten pohled na město. Podobně jako dýmka. Místo a okolní prostředí podpoří zážitek z chuti čaje a čaj zase podpoří vnímání toho, co vidíte. Jde možná o tu improvizovanou slavnostnost situace. Rozložím dečku, kterou jsem si pořídil kdysi v Jeruzalémě. Vždy mi připomene tu zapadlou uličku na bazaru a smlouvání o její cenu. Za těch sedmnáct let je zbarvená spoustou rozlitého čaje, jak jsem ji používal na tolika rozličných místech. Nasáklá pamětí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
