Myšlenka zavedení teritoriality exekutorů je jako zombie neustále vstávající z hrobu. Skupině méně úspěšných exekutorů závistivě pokukujících po výdělcích zdatnějších kolegů se podařilo prezentovat zrušení svobodné volby exekutora věřitelem jako spásné řešení problému zadlužených Čechů. Ve skutečnosti se jedná o regionální monopol, který sníží pravděpodobnost, že se věřitel domůže svých peněz. Dlužníkům nepřinese nic.
To, že budou soudy přidělovat exekutory podle místa určení, protože to bude v praxi mít pozitivní dopady, je chiméra populistických politiků, kteří se snaží neznalým voličům předhodit pseudořešení jako vlastní alibi. Poctivým dlužníkům by přidělování případů soudy nepřineslo nic. Cestovní náklady exekutorů jsou již dnes zastropovány a agenda je vedena převážně elektronicky, takže je jim celkem jedno, odkud je exekutor oslovuje. Nepoctiví dlužníci, kteří mají placení závazku „na háku“, by se samozřejmě zaradovali. Již dnes jich mnoho „bydlí“ na obecních úřadech a zavedení krajské příslušnosti exekutorů by jim umožnilo unikat placení do nekonečna.
Kdo by ale zaručeně prodělal, jsou věřitelé. Těmi nejsou jen „neoblíbené“, ale pro kvalitu života nezbytné banky a mobilní operátoři, ale také dopravní podniky, pronajímatelé bytů, matky vymáhající výživné, obce nebo řemeslníci, kteří nedostali zaplaceno za svou odvedenou práci. Své dlužníky mnohokrát upomínali, pak museli jít k soudu, aby měli exekuční "titul" a na jeho základě mohli čekat na pomalé, postupné splacení dluhu. A teď by měli ještě čekat, jestli dostanou přiděleného pracovitého exekutora, nebo flinka? Není to právě konkurence, která ekonomiku žene dopředu? A to by ještě měli exekutorovi platit z vlastní kapsy dopředu zálohu.
V předvolebním roce jistě řadu poslanců napadne, že by mohli získat pár bodíků bojem za ubohé dlužníky na úkor věřitelů. Jenže tenhle kalkul nemusí vyjít. Podle nedávno zveřejněného výzkumu agentury STEM/Mark si 9 z 10 Čechů myslí, že věřitelé mají své peníze důsledně vymáhat a dvě třetiny z nich nesouhlasí s větší ochranou dlužníků. Je to logické – chronický dlužník vám totiž nedá práci, nepostaví plot ani nezajistí peníze na operaci kolene. A věřitel, který má zkušenosti s chronickým dlužníkem pak neudělá nic bez tučné zálohy (která se nicméně může také stát dluhem, pokud věřitel neplní).
Když už by poslanci chtěli experimentovat, tak ať to alespoň nedělají na úkor soukromých věřitelů. To si jako první uvědomil poslanec Dominik Feri, který přinesl první verzi teritoriality, o které má smysl diskutovat. Podle něho by se přidělování exekutorů soudem týkalo jen veřejnoprávních věřitelů, jako jsou stát, státní podniky či územní samosprávné celky.
Autor je advokát a vysokoškolský pedagog, působí na Katedře marketingové komunikace a PR Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
