nahoru

Twitter, Facebook, cenzura a svoboda: Trump mele nesmysly, ale zrušit ho, je nebezpečná hloupost

Viliam Buchert 11. ledna 2021 • 16:00
Twitter, Facebook, cenzura a svoboda: Trump mele nesmysly, ale zrušit ho, je nebezpečná hloupost
foto: Reuters

Twitter, Facebook či Instagram se rozhodly vymazat z povrchu zemského názory amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jeho účty natrvalo či na dobu neurčitou zablokovaly. Vítězství demokracie, jak si někdo myslí, to ale není. Může to naopak ještě více posílit šíření konspiračních teorií a dezinformace i dál štěpit společnost. 

Ne, že by Trump někdy nelhal, nešířil nesmysly a v případě útoku na sídlo amerického Kongresu v minulém týdnu se dají jeho slova vyložit i jako podněcování k násilí. V demokracii ale nelze myšlenky a ideje „zrušit“. To je zcestná představa. Můžeme je naopak vyvracet a třeba odmítnout hlasováním ve volbách. Což se mimochodem stalo v USA právě Trumpovi.

Internet a pak sociální sítě byly původně představovány jako nekonečný prostor pro svobodnou, rychlou a také bezplatnou výměnu informací. Jak vidíme dnes, změnilo se to v obrovský byznys, který primárně sleduje obchodní zájmy majitelů a firem, slouží k šíření reklamy a k práci s daty uživatelů. K tomu ještě pořád můžeme šířit i své názory. Ovšem jen pokud konvenují někomu, kdo o tom rozhoduje. A ten někdo se dá skutečně srovnat s Orwellovým Velkým Bratrem, protože to, co se někomu zdá rozumné a správné, je pro jiného zcela nepřijatelné a zločinné.

V zájmu vyššího dobra a nezpochybnitelné pravdy jsou proto některé postoje z diskuse postupně vyřazovány, ostrakizovány a v případě potřeby prostě zrušeny. Tím samozřejmě nemizí, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Najdou si jinou cestu, jak se dostat do hlav lidí. Považuji proto blokádu a cenzuru Trumpových názorů za neprozíravou, i když on sám skutečně mnohokrát lhal a pohyboval se na myšlenkovém scestí. Jenže to dělají i jeho četní protivníci, kterým je naopak sluchu a pozornosti dál a hojně dopřáváno, jejich účty blokovány nejsou. I tak dnes může být vnímána demokratická diskuse.

Před dvaceti lety mě přitom nenapadlo, že jednou budu psát článek o tom, že v demokratické společnosti se zavádí skutečná cenzura názorů, protože to je proti samotné podstatě západního způsobu života. Navíc když o tom svévolně rozhoduje někdo, kdo je mimo kontrolu volených mechanismů. A navíc když zákazy nepřinášejí žádné kýžené uklidnění, ani více demokracie a svobody, ale naopak ještě větší napětí, nenávist, sváry a nedorozumění.  

Co je správné?

„Po bedlivém přezkoumání tweetů účtu @realDonaldTrump a aktuálního kontextu jsme trvale zablokovali účet kvůli nebezpečí dalšího podněcování k násilnostem,“ oznámila v případě amerického prezidenta internetová platforma Twitter. Mark Zuckerberg, guru celosvětové myšlenkové manipulace (mimochodem, neměl by mít žádné právo rozhodovat o tom, co je správné si myslet a jak si to máme myslet) a majoritní vlastník Facebooku a Instagramu, rovněž vydal prohlášení, ve kterém kromě jiného píše: „Došli jsme k závěru, že umožnit prezidentu Trumpovi i nadále využívat služby Facebooku během tohoto posledního období je příliš velké riziko. Proto prodlužujeme blokaci jeho účtů na Facebooku a Instagramu na dobu neurčitou, nejméně na další dva týdny, dokud nebude dokončeno zákonné předání moci.“

Diskuse o tom, zda americký prezident Trump říká nesmysly a šíří dezinformace, je v podstatě irelevantní. Jako mnoho politiků to dělá, to nemůže nikoho překvapovat. Víme to dávno. Dělá to i český prezident Miloš Zeman, premiér Andrej Babiš, severokorejský blouznivec Kim Čong-un, francouzský fanfaron Emmanuel Macron, čínský totalitní vůdce Si Ťin-pching a můžeme v tomto případě popsat jmény celou tlustou knihu. A samozřejmě to neplatí jen pro politiky, ale i pro ostatní povolání. Divné a nepřípustné ovšem je, že někdo je brutálně cenzurován, zatímco další může šířit cokoli. Spravedlnost, rovnost a míru v tom nehledejme. Bude to marné hledání. Nikdo ale prokazatelně nedoloží, zda má v některých věcech více pravdy konzervativní stařešina nebo liberální mileniál. Jedinou jistotou je, že mají různé názory a že tyto různé názory je správné respektovat (ne s nimi souhlasit, to je něco jiného).

Pro ilustraci se přesto podívejme, jak Donald Trump na svém Twitteru popisoval loni nemoc Covid-19 a jak v podstatě nikdy neměl pravdu. I když se jedná o pouhý výběr (zveřejnil toho ve věci pandemie daleko více), je jasné, že to byly nesmysly, někdo řekne rovnou dezinformace. Legitimní otázkou ale je, zda si to egomaniacký prezident skutečně nemyslel, možná to bylo jeho přesvědčení, názor. Zde jeho některé tvíty ke koronaviru:

6. března: „Půjde to pryč.“

10. března: „Jen zůstaňte klidní. Zmizí to.“

12. března: „Bude to pryč.“

30. března: „Zmizí to. Odejde to a my zaznamenáme skvělé vítězství.“

3. dubna: „Jde to pryč. Řekl jsem, odchází to a ono to odchází.“

7. dubna: „Odešlo to.“

15. května: „V určitém okamžiku to odejde.“

19. července: „Nakonec budu mít pravdu. Víte, řekl jsem: Zmizí to. Říkám to znovu.“

5. srpna: „Ta věc odchází. Bude to pryč.“

15. září: „Odchází to. A pravděpodobně to teď díky vakcínám zmizí mnohem rychleji.“

10. října: „Mizí to; mizí.“

24. října: „Odchází to.“

K tomu asi není co dodat, jsou to výroky, při kterých si musíme ťukat na čelo. Jenže jsou to názory Trumpa či jeho lidí a poradců. Z dnešního pohledu víme, že jsou nepravdivé, ale to pořád neznamená, že by je nemohl a neměl šířit. Je právem každého myslet si cokoli, i když je to úplná hloupost a lež. To je právem, výsadou a podstatou demokracie.  

Jak dál?

V současnosti to vypadá, že stále více lidí podléhá dezinformacích a konspiračním teoriím. Tento pohled nám vnucují některá média, část akademické obce a liberální elity. Jenže ani jedno, ani druhé nejsou ničím novým. Dezinformace a konspirace existují od doby, co vznikla lidská společnost. Jen jsou dnes jinak pojmenovány a uchopeny a kdysi neexistovala globální možnost je veřejně pitvat. Příkladů, že bylo nejrůznějších lží a smyšlenek následně politicky využito a zneužito, máme z historie také dostatek. Na to nebyl potřeba internet a sociální sítě. Zrůdné příklady Hitlera, Stalina, Mao Ce-tunga, Pol Pota, nebo československých komunistů, jsou dostatečně známy a zdokumentovány. Barikády mezi vysněným dobrem a nenáviděným zlem existovaly vždy a všude a lidi je pojímali podle svého. Nehodnotím teď, co je podle mě správné, jen konstatuji, že „rušení“ myšlenek jiných lidí nikdy nevedlo k jednoznačnému a trvalému prosazení nějakého názoru či ideologie. Hitlerovská knižní slátanina Mein Kampf může být tisíckrát zakázána, to ale neznamená, že nebude mezi zájemci dál kolovat a že někoho neovlivní.

Západní demokratická společnost, a v tom je její opravdová síla, byla vždy založena na kritickém myšlení, na schopnosti a ochotě cokoli zpochybnit a vyvrátit, nastolit diskusi. Skutečná svobodná společnost si pak poradí i s myšlenkami extrémními a radikálními. Dokáže je absorbovat, rozředit, rozmělnit. Samotné názory ale nelze zakazovat. Něco jiného je, pokud se někdo u toho dopustil trestného činu. Pak ať je jeho vina posouzena nezávislým soudem. K tomu je přece máme. To platí pro Donalda Trumpa či pro kohokoli jiného.

Mimochodem. Oficiální twitterový účet prezidenta Ruské federace (tedy Vladimira Putina, která ale není uvedený v názvu) pořád existuje. Kreml tam dál nerušeně šíří své dezinformace, konspirační teorie, přestože samotný Putin má na rukou krev ohromného množství lidí. Také twitterový účet vrchního tureckého řezníka, kterým je dnes prezident Erdoğan, se má čile k světu. Sleduje ho přes 17 milionů lidí. To nevadí? Asi ne.

Řečeno s hláškou z legendárního filmu Pelíšky, „kde soudruzi z Twitteru a Facebooku udělali chybu“. Proč popravili jen Trumpa? Proč ne i ostatní politiky? Protože vyznávají pouze svoji pravdu a svoji pseudodemokracii. Do té se Trump nehodí. Jeho myšlenky a názory, jakkoli pitomé, ale vymazat tímto způsobem nejde. Cenzurou svobodu potlačujeme a lepší demokracii nevybudujeme.





Diskuse ke článku