Od jara jsem o vládních opatřeních proti epidemii napsal desítky článků, přičemž většinou jsem k nim byl kritický. Někteří čtenáři tak nabyli dojmu – a v dopisech a diskusích mi to vyčítají – že jsem programově proti všemu, jen abych mohl kritizovat. Prý se mi Babiš a spol. nezavděčí, ať jsou mírnější, nebo naopak přísnější. Bohužel je to pravda – vláda totiž zatím dělala skoro vše naopak, než bylo třeba.
Když vynechám sprostá slova a osobní invektivy, vypadá taková čtenářská výtka zhruba takto: „V první vlně jste v jednom kuse napadal vládu, že přijatá opatření jsou moc tvrdá. Ve druhé vlně jste kritizoval znovu, ale pro změnu to, že přijatá opatření jsou moc měkká a přicházejí pozdě. Tak co vlastně chcete?“
Odpověď na takovou otázku je vlastně úplně jednoduchá. Než ji ale vyslovím, je třeba se podívat na to, jak je to s mojí kritičností a věčnou nespokojeností ohledně vládních opatření.
Takže:
Ano, opravdu jsem kritizoval jako přehnaně tvrdá nařízení, jimiž vláda umrtvila společnost v jarní vlně epidemie. Po tomto „A“ je ovšem třeba říci taky „B“. Tedy jaká tehdy byla epidemiologická situace.
- Nejvíce nových případů bylo v první vlně zjištěno 27. března, kdy jich bylo v celém Česku 377.
- Největší denní počet mrtvých byl 15 (8. dubna).
- Nejvíce lidí v těžkém stavu leželo v nemocnici 7. dubna – rovných 100.
Stejně tak je pravda, že jsem později vládní opatření proti druhé vlně opakovaně kritizoval jako pozdní a příliš měkká. Jenže…
- Nejvíce nově zjištěných případů za jediný den bylo 4. listopadu - celkem 15 725 (to vážně nejde svést jen na větší počet testů).
- Nejvíce mrtvých bylo 3. listopadu – 262 (začátkem listopadu u nás umíralo v přepočtu na počet obyvatel na covid-19 nejvíce lidí na světě!).
- Rovněž 3. listopadu leželo v nemocnicích 1 244 pacientů v těžkém stavu.
Pro zapomnětlivé – protiepidemická opatření, která vláda přijala v jarní vlně epidemie, byla přísnější než opatření během vlny druhé, podzimní (například uzavření hranic v obou směrech, povinnost nosit roušky i ve volné přírodě apod.).
Shrnuto, podtrženo: Po dvou vlnách epidemie můžeme směle říci, že mezi intenzitou průšvihu a vládními kroky zatím panovala nepřímá úměra. Čím mírnější byla epidemická vlna, tím přísnější byla vládní opatření. A naopak. (To nemluvím o tom, že nás celé léto ministři s premiérem v čele ujišťovali, že už je nic nepřekvapí, máme chytrou karanténu atd.) Jedním slovem Kocourkov.
Po této bilanci můžeme přejít k odpovědi na čtenářský dotaz, co bych tedy vlastně od vlády chtěl: Je to prosté. Přál bych si, aby politici jednali přiměřeně situaci. Aby mezi silou epidemie a opatřeními nastala konečně úměra přímá. Aby se už neopakovalo to, že zatímco v první vlně vláda příkazy a zákazy zbytečně přepálila, druhou vlnu fatálně podcenila, opatření odkládala kvůli volebním výsledkům a na začátku prosince je naopak nesmyslně brzy uvolnila kvůli vánočnímu byznysu.
Kdyby se navíc ještě podařilo odbourat podobné stupidity, jako je třeba zákaz prodeje kávy na ulici (a mnoho dalších podobných), byl bych ne snad přímo spokojen, ale o dost klidnější. Možná bych i začal věřit, že za rok touhle dobou už nám na to špatné z letošního roku zůstanou jen vzpomínky. Tedy jak na vir, tak na tragicky neschopnou vládu v čele s trestně stíhaným agentem StB v kolosálním střetu zájmů.
