Češi a nekorektní vtipy: Co se skrývá za českým humorem na téma papalášů?

Co se skrývá za českým humorem na téma papalášů? Jde „jen“ o českou povahu, nebo je v tom „něco“ navíc? Podstata pravděpodobně spočívá ve zjištěních nizozemského sociologa a psychologa Geerta Hofstedeho, který zkoumal rozdíly mezi národními kulturami. Jednu z dimenzí nazval „Vztah k autoritě – vzdálenost moci“. Dimenze vztahu k autoritě měří míru nerovnosti, jež je v dané zemi nejen očekávána a akceptována, ale dokonce upřednostňována. Země, které preferují malou vzdálenost moci, kladou důraz na rovnost, proto zde často dochází k přerozdělování bohatství ve snaze snížit nerovnosti.

Země, které preferují velkou vzdálenost moci, považují nerovnosti za přirozené a užitečné, protože lidé jsou soutěživější. Česká republika má v této dimenzi relativně vysoké skóre (57). To znamená, že jsme hierarchická společnost. Češi přirozeně přijímají uspořádání pořadí moci, v němž mají všichni své místo a které již není třeba nikomu dále zdůvodňovat. Jsme zemí, kde je ideálním šéfem benevolentní autokrat. Lidé prostě vědí, kde je „dole“ a kde „nahoře“. Zkrátka a dobře bereme pragmaticky to, že když tam „nahoře“ nebude tento papaláš, bude tam jiný. A proto si z nich děláme legraci.