Roušky nenechávají nikoho chladným. Polovina populace je vášnivě odmítá, druhá polovina zaujatě hájí. Jenomže diskuse vedou svéprávní dospělí, u nichž právo předpokládá průměrný rozum, schopnost číst a vyhodnotit informace a pro něž platí, že neznalost zákona neumlouvá. Poruší-li dospělý občan nařízení, nese za své jednání plnou odpovědnost.
Ale co děti? Jak je chce náš stát k nasazení roušky donutit? Dospělému hrozí za nahou tvář pokuta, ale děcku ji nikdo neuloží, protože je nesvéprávné a na pokutu si nevydělá. Namítnete, že se o zahalení jeho tváře mají postarat rodiče, ale to se snadněji nařídí, než vykoná.
Hraběcí rady
Občanský zákoník praví, že dítě je povinno dbát svých rodičů, což, volně přeloženo, znamená, že je má poslouchat. Rodiče je zase smějí usměrňovat výchovnými opatřeními, aby zajistili jeho morální a hmotný prospěch. Takže když rodič řekne neposlušnému děcku v tramvaji: „Nasaď si roušku!“, právo mu nadšeně odsouhlasí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
