Obrovské ekologické ambice, které prosazuje Evropská komise Ursuly von der Leyenové a mnoho poslanců Evropského parlamentu, vypadají na první pohled ušlechtile. Jenže někdy bývá cesta do pekla dlážděna i dobrými úmysly.
Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) byla představena 11. prosince loňského roku. Velmi zjednodušeně: Tento rozsáhlý záměr má zajistit přechod na udržitelnější, ekologičtější ekonomiku. Patří k němu snížení škodlivých emisí, investice do špičkového výzkumu a inovací a ochrana životního prostředí. Cílem má být v roce 2050 Evropa jako první klimaticky neutrální kontinent na světě. Kdo by něco podobného nechtěl? Dohoda má ale i svá úskalí – může mít neblahé sociální důsledky, může paradoxně dál snížit konkurenceschopnost kontinentu a také by mohla vést k poškození některých sektorů hospodářství. Bohužel všechno z toho se dotýká i České republiky. Nejde totiž pouze o bohulibé ekologické cíle, ale i o způsob provedení. To má být tak rychlé, že se vymyká z kloubů.
Ještě víc a víc
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová 16. září představila záměr, podle něhož by se do roku 2030 snížily emise skleníkových plynů v zemích EU o 55 procent oproti úrovni z roku 1990. Původní závazek, kterým se řídí také Česko (a na rozdíl od jiných států EU jej naplňujeme), byl přitom 40 procent. „Rozumíme ekologickým ambicím EU, ale je to nereálné,“ říká k návrhu ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček. V mnohém se všeumělem Havlíčkem nesouhlasím, ale v tomto případě má pravdu. Už v únoru na Radě EU pro konkurenceschopnost varoval, že „přechod na nové technologie a jiný energetický mix musí být postupný, kompenzovaný a založený na precizních propočtech“. To v Bruselu ale slyšet nechtějí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
