V srpnu se dětský domov z budkovského zámku přemístil na letní tábor do nedalekého Starého Hobzí. Tři dny v práci, tři dny s mou dívkou, opojeni zlatými šedesátými a plány, co bude za rok po maturitě…

Ten večer z 20. na 21. srpna jsem měl službu; po stezce odvahy a druhé večeři dohlédl na uložení dětí ke spánku a hlavní vedoucí potichu otevírala flašku rumu po celodenní dřině. Utahaní chovanci usnuli jak dudci a my u ohně rozjeli kolečko trampských odrhovaček. Když došlo na „Dneska už mi fóry dál nejdou přes pysky, stojím s dlouhým obojkem na bedně od whisky“, kolega ukázal na prázdný obrácený kartón od vodky a místo „whisky“ zpíval „vodky“. Zasmáli jsme se, ostatně tenkrát jsme se pořád smáli. Všemu. Netušili jsme, jak se o několik hodin později tento nicotný fórek změní ve věštecké drama.