Tchaj-wan se stal velkým tématem české politiky, jež vyvrcholilo rozhodnutím předsedy Senátu Miloše Vystrčila navštívit tento stát, který Česká republika oficiálně neuznává, i když s ním čile obchoduje. Proč ale u nás vyvolává takové emoce a jak přesně politický útvar na tomto východoasijském ostrově funguje?
Dnešní status Tchaj-wanu je v první řadě pozůstatkem čínské občanské války, jež ale skončila už v roce 1949 vítězstvím čínských komunistů. Naopak antikomunističtí nacionalisté, kteří se hlásili k Čínské republice založené v roce 1912 Sunjatsenem, tento dlouhý konflikt o směřování nejlidnatější země světa prohráli a stáhli se pod vedením svého lídra – Čankajška – do jediné provincie, kterou si dokázali ještě udržet. Touto poslední baštou nacionalistů se stal právě ostrov Tchaj-wan, který od zbytku pevninské Číny odděluje 130 kilometrů široká Tchajwanská úžina.
Dvě Číny
Po vítězství komunistů v čele s Mao Ce-tungem se přes úžinu přeplavily zhruba dva milióny lidí spojených s Čankajškovým politickým táborem, čímž o čtvrtinu narostlo obyvatelstvo tehdejšího Tchaj-wanu.
Čankajškova strana Kuomintang (Čínská národní strana) zde po roce 1949 vybudovala režim, jenž vycházel z představy, že občanská válka ještě neskončila a že se dřív nebo později nacionalisté zase přeplaví přes úžinu a osvobodí zbytek Číny od komunistické rebelie, jak říkali Maovu režimu na pevnině. Čankajškova vláda nad Tchaj-wanem navíc byla přesvědčená, že je jedinou oficiální čínskou vládou a má mezinárodně reprezentovat celé čínské území. V rámci tohoto postoje se ostatně dodnes stát fungující na Tchaj-wanu oficiálně jmenuje Čínská republika, zatímco komunistický útvar na pevnině nese od roku 1949 označení Čínská lidová republika (ČLR).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
