nahoru

Ricinová bondovka aneb Jak naše tajná služba přiznala, že je děravá jako cedník

Dušan Šrámek17. května 2020 • 15:30
Tajná služba FSB (ilustrační foto)
Tajná služba FSB (ilustrační foto)
• foto: 
Profimedia

„Tak nám chtěli zabít starostu,“ řekla paní Mullerová Švejkovi, který byv právě stižen záchvatem reumatismu, mazal si kolena ricinovým olejem. „A kterýho maj na mysli, paní Mullerová, já znám tři, a ani jednoho by nebyla škoda…“ Tak nějak by mohla začít aktuální špionážní ricinová crazybondovka.

Vše odstartoval před čtrnácti dny týdeník Respekt, který napsal, že měl do Prahy přijet důstojník ruské tajné služby FSB, který měl mít v kufříku ricin, jímž měl otrávit řeporyjského starostu Pavla Novotného a pražského primátora Zdeňka Hřiba. Následně se k nim přifařil ještě dejvický starosta Ondřej Kolář, přičemž všem stát přidělil ochranku. Aféru pak přifoukly Lidové noviny, které údajně po dvoutýdenním pátrání zrekonstruovaly, co příletu ruského agenta předcházelo a co následovalo, a korunu tomu nasadil Janek Kroupa, který s údajným agentem udělal rozhovor.

Zvláštní je už to, že ono dvoutýdenní pátrání LN a agentova identifikace se objevily vzápětí po zasedání poslanecké komise pro kontrolu BIS, což vrhá oprávněný stín pochybností, zda detailnější informace neutekla právě odsud. Daleko závažnější ovšem je průnik prvotní informace do Respektu. Buďto unikla přímo z BIS, nebo od někoho, kdo je v okruhu příjemců přísně tajných informací. Buď jak buď – jde o proval, za který by měly padat hlavy šéfů všech institucí, kteří přišli s informací do styku.

Korunu pak všemu dodal mluvčí BIS Ladislav Šticha, který potvrdil, že kontrarozvědka podala trestní oznámení kvůli úniku utajovaných skutečností. Tím vlastně dodal dosavadním spekulacím punc oficiálnosti. Není přitom pro jakoukoli tajnou službu nic horšího, než když sama přizná, že je děravá jako cedník.

Rozklíčovat, kdo je skutečným autorem slavného anonymu, nemluvě o motivaci, je tvrdý oříšek i pro protřelé analytiky. Napsala si ho BIS sama, aby ukázala, jak je dobrá, a jak má v merku nelegální aktivity ruských jiných služeb? Na důvěryhodnosti nepřidá, že informacemi o případu disponují zrovna novináři, kteří mají blízko k našim bezpečnostním složkám, a kteří v minulosti opakovaně zveřejňovali informace, které mohly být pouze z tohoto prostředí. Je nepravděpodobné, že by si to chtěli s tajnými službami rozházet tím, že by zveřejnění neproběhlo s jejich alespoň mlčenlivým souhlasem. Vyloučit se ovšem nedá ani indiskrece ze strany hlídaných politiků, respektive jejich ochranky. Takové podrobnosti by se k nim ovšem neměly vůbec dostat.

Anebo byl anonym sepsán kdesi v temných zákoutích FSB, aby případně další postup kompromitoval naše orgány tím, že celou věc bez důkazů provaří, anebo je donutí k prohlídce zavazadel, kde jak tvrdí dotyčný diplomat, byla pouze voňavka?   Vyloučit se nedá ani varianta, že měli Rusové podezření na nějaký náš zdroj uvnitř služby, chtěli si ověřit potencionální zdroj úniku, a vyzrazením se jim podezření potvrdilo. V tom případě náš zdroj skončil, a možná i skutečnou fyzickou likvidací.

Úvaha, že FSB či nějaká její složka chtěla zlikvidovat naše statečné ikonoklasty skutečně, je z říše pohádek ovčí babičky. O ruských tajných službách a jejich metodách nemá cenu si dělat iluze, a není pochybností o tom, že stojí za vraždou Litviněnka či pokusem o otravu Skripala. To ale byli zrádci, a v ruském vidění světa šlo o odplatu za zradu. Stejný osud tak může čekat i případného autora anonymu, pokud pocházel zevnitř služby. Proč by ale měli postupovat stejně v případě našich bezvýznamných komunálních politiků kvůli nějakým pitomým deskám, sochám nebo pomníčkům? Mezinárodně politické důsledky by byly neadekvátní vykonání takového nepřátelského aktu.

Únik informace z ricinové bondovky má nyní vyšetřovat Vrchní státní zastupitelství v Praze. Byl by zázrak, kdyby se nakonec podařilo původce úniku identifkovat.  Lakmusovým papírkem, jak to s oním provalem a jho vyšetřováním myslí u Lenky Bradáčové vážně bude eventuální obvinění novinářů, kteří případ zveřejnili i s vědomím, že se tím dopouštějí trestného činu. Trestně odpovědní podle dikce trestního zákona jsou totiž nejenom původci úniku utajovaných skutečností, ale i ti, kdo takovou informaci vyzvídají, nebo s ní dále neoprávněně nakládají.

 

Dušan Šrámek




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější