Východiskem by to nebylo, protože je to cílem. Ale možná v Rusku ani nevědí, že náš stát už není ruské území. Možná také nevědí, že nás sovětská armáda dvacet let okupovala, že Koněv byl v té armádě maršálem, že se v té funkci dopouštěl na různých místech rozsáhlého porušování lidských práv a že byl předním hrdinou a vynikajícím vojevůdcem porážky nacistického Německa, významem a funkcí jen pár stupňů pod maršálem Stalinem.
Po jeho smrti pomáhal nejbližší Stalinovy satrapy nahradit postavami o chlup méně krvavými, aby jimi byl zanedlouho sám odstraněn, což Putin dosud nepotrestal. O Koněvovu suchu v Praze má starosti, ale o Rusy, kteří odstranili ne sochu, nýbrž živého maršála, nedbá. V Moskvě také nevědí, že Koněv nemá být odstraněn, nýbrž přemístěn na místo, které by problematičnosti a rozporům této významné historické postavy lépe odpovídalo.
Všelijaká sestavování seznamů nepohodlných cizích občanů a strkání nosu do záležitostí cizího státu bývalo často v dějinách předzvěstí (a v Rusku dvojnásob) příští agrese vojenské. Poměry jsou ovšem už jiné, Rusko není stát, před kterým se svět třese, a Česká republika disponuje jen malým množstvím proruských politiků, spících i bdících agentů a tajných dezinformátorů, či jak se všem těm ruským krtkům říká.
Česká rozvědka by se ale měla při vědomí minulých zkušeností s Kremlem v okolí Čechů z onoho seznamu bedlivě poohlédnout. Proč a jak, to psal už ve čtyřicátých letech předminulého století Karel Havlíček Borovský, který před šalbou proruského panslavismu už tehdy varoval a jasnozřivě vnímal celý ten soubor velikáštví a komplexů méněcennosti, čímž Rusko dodnes trápí zeměkouli.
