Ideální stav – spousta místa a lidí tak akorát, takhle to vypadalo loni na Prague Food Festivalu

Ideální stav – spousta místa a lidí tak akorát, takhle to vypadalo loni na Prague Food Festivalu Zdroj: Prague Food Festival

Food festivaly se množí geometrickou řadou. Má cenu na ně chodit?

To máte: Pivní festival, Burger Fest, Asia Food Festival, RawFest, Street Food Festival… Výčtem „festivalů jídla“ bychom zaplnili celou stranu. Evidentně teď zažívají boom. A jak už to tak bývá, když je něco v kursu, objeví se nejeden šlendrián.

V roce 2007 byl Prague Food Festival jedinou gastronomickou akcí svého druhu. Platilo to ještě řadu let poté. Před pár lety – doslova – ale někdo natrhl food festivalový pytel, který se letos roztrhl docela. Hned několik gastronomických akcí se koná každý víkend, a to nejen v Praze. Je to vlastně skvělá zpráva. Praxe ale zas tak radostná není.

Přehlídka nekonečných front

Dorazíte na akci, jež se tváří velmi neformálně a nezávisle. Vystojíte první frontu, abyste mohli zaplatit vstupné (již to je v některých případech diskutabilní). Pak už jen stojíte fronty u každého stánku. Leckdy stojíte nadarmo, protože jídlo dojde. Leckdy zaplatíte nepřiměřenou cenu, to proto, že do ní prodejce musel promítnout poplatky pořadateli akce. Strkáte se s davem lidí, kteří na vás bryndají pivo z kelímku, a burger do sebe cpete hned vedle koše přetékajícího odpadky, protože jinde není místo. Případně za nemalý peníz předem zakoupíte vstupenky do „VIP zóny“, abyste se tomu všemu vyhnuli a užili si festival v klidu a se vším všudy. Jenže se ukáže, že už se do oné privilegované zóny nevejdete, takže jdete s prostým lidem do fronty.

Problém je totiž v tom, že přestože jsou u nás gastronomických akcí mraky, pořád jich ještě není dost na to, aby uspokojily poptávku. Plynou z toho minimálně dvě základní negativní věci: odnést si příjemný zážitek z food festivalu je poměrně obtížné a vzniká prostor pro spekulanty, kteří to s jídlem ani s těmi, kdo ho připravují a konzumují, nemyslí nijak upřímně. Kšeft sice musí být, ale nemělo by jít jen o něj. Případně se organizace chopí neumětelové, což pak generuje situace, že jediné místo, kde si v Praze nemůžete dát vietnamské jídlo, je festival vietnamského jídla. Hodinu tu čekáte ve frontě na něco, co vám v bistru za rohem udělají bez fronty a za polovic.

Teď už by mělo přijít ponaučení, jak si vše užít. Jde samozřejmě o to, co očekáváte. Můžete vsadit na tradici: Prague Food Festival už vychytal všechny mouchy. Jeho zakladatel a organizátor Pavel Maurer ví, oč mu jde a na jakého zákazníka cílí, i proto se přehlídka delikátních specialit z nejlepších restaurací koná v zahradách Pražského hradu – letos poslední květnový víkend. Jídlo je tu špičkové, prostředí kultivované a počet návštěvníků limitovaný, na lakýrky vám tu nikdo šlapat nebude.

Pokud dáváte přednost méně formální atmosféře, jděte na některý ze Street Food Festů, jež se konají několikrát do roka. Organizaci zvládají, a hlavně si umějí dobře vybrat, kdo tu bude nabízet jídlo. Mísí se tu profíci s amatéry a vždy to stojí za to. Navíc pochopili, oč jde, a od června budou každou druhou neděli v měsíci pořádat u pražského Cross Clubu Street Food Jam, tedy komornější verzi festivalu.

Recept: Chobotnicový salát podle Kitchenstory

Na Prague Food Festivalu se podávali stovky druhů jídel, nechyběly chobotnice, a to hned v několika úpravách. Variace šéfkuchařů bývají komplikované, proto vás naučím poměrně jednoduchý, ale skvělý salát s chobotnicí tak, jak ho dělají moji kamarádi Jirka s Marikou z blogu Kitchenstory.

Dejte vařit tři litry vody, přidejte sůl a trochu vinného octa. Chobotnici koupíte už vykuchanou, přesto jí zkontrolujte tlamu, jestli tam není chrupavkovitý zobák, a důkladně ji umyjte. Pak přijde základní finta: chobotnici chytněte za hlavu, na pět vteřin ponořte do vroucí vody a vytáhněte. Opakujte to alespoň třikrát, chapadla se díky tomu dekorativně stočí do spirál. Pak chobotnici ponořte celou a vařte do změknutí – trvá to minimálně hodinu. Mezitím uvařte ve slupce půl kila salátových brambor, oloupejte je a nakrájejte. Přidejte nadrobno posekanou červenou cibuli, na plátky pokrájené nakládané okurky (asi tři) a hrst nasekané petrželové natě. Uvařenou chobotnici nakrájejte na plátky, zkroucené konce chapadel nechte v celku a orestujte je na pánvi. V salátu pak budou hezky křupat. Všechno promíchejte a zalijte zálivkou z olivového oleje, citrónové šťávy, soli a pepře. Podávejte se směsí listových salátů.