Když jsem na téhle stránce nedávno konstatovala, že to největší gastronomické dobrodružství se dnes odehrává na venkově, vzbudilo to ohlas. Pozitivní. Jenže ve výčtu dobrých zkušeností jsem se motala hlavně kolem Prahy, dnes se tedy podíváme mnohem dál. Na Šumavu a do Českého Švýcarska.
O prázdninách by se člověku takové věci měly stávat: jedete někam, kde očekáváte klid, přírodu, romantiku, a navíc dostanete ještě skvělé jídlo. Těžko říct, jestli si na to začít zvykat, spíš držet palce, aby „zapadlým vlastencům“ vydržel entuziasmus a zastávka na příštím výletě byla zas tak příjemná.
Zastavení první: hotel Kašperk
Na Šumavu jezdím léta, náměstí v Kašperkách bývalo vždycky malebné, ale bylo hezké sledovat, jak je rok od roku malebnější. Místní hotel byl odjakživa dominantou, byť výrazně opotřebovanou. Když tu Jiří Strach před patnácti lety natáčel televizní film Vůně vanilky, našel ideální prostředí pro iluzi konce války. Od té doby se změnilo hodně, hotel Kašperk se pyšní čtyřmi hvězdami a zdejší restaurace sympatickým jídelním lístkem. V době největší slávy Kašperek, když se v nedalekém okolí těžilo zlato, stával v těchto místech hostinec U zvonu, dnes tu na vás dýchne prvorepubliková atmosféra, a nejen díky reprodukované hudbě – zrekonstruovaný interiér ctí duch budovy z počátku minulého století.
Na stole přistává uzený losos s celerovou remuládou, vynikající hovězí carpaccio s křenovou majonézou a skvělá focaccia s kozím sýrem. Není to věru typický šumavský repertoár, ale je z velké míry připravený z lokálních surovin: sýr je ze šumavské mlékárny v Dlouhé Vsi, maso z biofarmy Drouhaveč a sladkovodní ryby pocházejí ze sádek z nedalekého Vacova. Personál je milý a úslužný, byť mu přes rty příliš nejdou italské názvy pokrmů. Zastavuje se u nás šéfkuchař Marcel Onder, chvíli si povídáme, jak vařil dlouhá léta v irském Corku, jeho působiště v Kašperských Horách je vlastně návratem domů, pochází totiž ze Sušice. Jde nám dokončit konfitovanou kachnu, tresku a vepřová líčka, cestou se zmíní, jak mu vyhovuje, že si tu může s jídlem hrát. Na talířích je to znát: delikátní pokrmy jsou o něco rafinovanější, než byste ve zdejším kraji čekali, ale pořád je to poctivá venkovská kuchyně, jež zasytí hladového výletníka. Tedy ideální kombinace.
Zastavení druhé: hotel Ostrov
Podobnou zkušenost jsem udělala na opačné straně republiky. Ostrov u Tisé není ani díra (místní prominou), je to pár chalup, ovšem nedaleké Tiské stěny z nich dělají jedno z nejromantičtějších zákoutí naší vlasti. Je tu krásně a (pozor!) není tu signál. Tady si musíte odpočinout, i když se vám nechce. Před hotelem určitě narazíte na zaparkované bicykly a uvnitř uslyšíte němčinu, turisté se sem sjíždějí z obou stran hranice. Výhled z restaurace na soustavu tří rybníčků a protilehlá skaliska je působivý, ale efektní je i pohled do jídelního lístku. Testujeme belgický tataráček z telecího s wasabi zmrzlinou, carpaccio z marinovaného kančího hřbetu s piniemi a parmazánem a domácí paštiku z husích jatýrek. Pokračujeme špikovanou kančí kýtou, steakem z vepřové pečeně plemene Duroc a konfitovaným hovězím špalkem. A chutná nám překvapivě hodně. Vybírat tu můžete i z kvalitních sýrů nebo exkluzívních čokolád. A nedávno tu otevřeli velmi sympatickou vinotéku se zajímavou nabídkou…
Co z toho všeho plyne? Že kvalitní gastronomie už není jen výsadou velkých měst, že se vyplatí za ní cestovat a objevovat ji. A že to všechno něco stojí. Udržet kvalitu není laciná záležitost, proto nečekejte „venkovské“ ceny. Na druhou stranu, v Praze byste za podobně kvalitní jídlo zaplatili rozhodně více a s největší pravděpodobností by nebylo tak dobré. A pokud je dobré jídlo součástí výletu s milými lidmi, máte rázem zážitek k nezaplacení.
Recept: cmunda na plech
V horských oblastech se u nás vařívalo velmi podobně: skromně. Základem většiny jídel bývaly brambory následované zelím a cibulí. Cmunda na plech je jednodušší kamarádkou oblíbeného bramboráku.
Nastrouhejte půl kila syrových brambor, vmíchejte do nich asi 200 g hrubé mouky a dvě cibule najemno pokrájené a osmahnuté na lžíci sádla. Dochuťte majoránkou, drceným česnekem, solí a pepřem. Nalijte do pekáče vymazaného sádlem a pečte do zlatova. Dobré je to jen tak, ale jestli si chcete dopřát, přihoďte trochu kysaného zelí a kousek uzeného masa.
Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 30/2015.
