Pánbůh je p*ča! Osobní vzpomínka na uhelnou demolici v Mostě a okolí | Reflex.cz
nahoru

Pánbůh je p*ča! Osobní vzpomínka na uhelnou demolici v Mostě a okolí

Jiří Sozanský25. února 2019 • 08:30
Pánbůh je p*ča! Osobní vzpomínka na uhelnou demolici v Mostě a okolí
foto: Archív Jiřího Sozanského

Výtvarník Jiří Sozanský vzpomíná na zánik jednoho města: Poprvé jsem do Mostu zamířil v roce 1970. Studoval jsem malbu na Akademii výtvarných umění a Most zatím ještě žil. (Usnesení o jeho likvidaci a výstavbě nového města přijala komunistická vláda v březnu 1964.) Ačkoli svítilo slunce, všechno bylo šedé, ve vzduchu se třpytil uhelný prach. Krajina povrchových dolů působila přízračně. Tento obraz apokalypsy jako by odrážel posrpnový zmar.

O několik let později jsem jel z Bíliny do Litoměřic. Autobus najednou zastavil u ostnatých drátů, za nimiž byly rozestavěné paneláky. Přistoupil podsaditý muž se samopalem a o kus dál zase vystoupil. Projížděli jsme staveništěm nového Mostu, jejž budovali vězni.

Výtvarník Jiří SozanskýVýtvarník Jiří SozanskýFoto Wikimedia Commons

V roce 1981 jsem se do starého, umírajícího Mostu vrátil. S kolegou Jiřím Novákem jsme bydleli na faře v Bílině. Do kostela chodila hrstka věřících. Kdosi z místních vyjádřil prosazovaný světonázor a na zeď svatostánku napsal: Pánbůh je píča. V opuštěných vesnicích, taktéž určených ve jménu uhlí k likvidaci, jsme míjeli desítky odstřelených barokních kostelů. Režim učinil gesto v případě mosteckého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jeho přesun mimo těžební jámy byl světově sledovanou událostí. Přemístěný kostel byl prezentován jako vizitka péče o kulturní dědictví. Vyrván ze svého prostředí získal novou roli – stal se atrakcí.

Skelet kostela svíraly traverzy, děravý igelit zakrýval otvory po oknech. Ovanula mě nicota a chlad. Stovky holubů vzlétly k nebi. Uvědomil jsem si, jak snadné je ničit. Barokní kostel svatého Václava výjimku nedostal. Sběrači kovů a cenností rozkopali i podlahu. Trčely z ní lidské ostatky. Duchovní rozměr místa vystřídal totální úpadek. Tam, kde býval oltář, jsem zavěsil fragment padajícího sádrového těla.

Chanov není Jeruzalém! Vybydlený dům je tu jeden, hromady odpadků zmizely, děti se tu…

Decimálku na nádraží nikdo neukradl, byla moc těžká. V domech čekajících na demolici zůstaly patrné matné známky života – na zaprášených stěnách byly vybledlé fleky po skříních a obrazech.

Někdy si s sebou lidé do paneláku vzali i prase, slepice, králíky. Jako chlívek nebo kurník jim posloužila koupelna. Pyrotechnici nemarnili čas. Ozvala se siréna, pak ohlušující detonace a budova, od níž jsem byl vzdálen sto metrů, se sesunula k zemi.

V Mostě jsem strávil mnoho týdnů. Potkával jsem Němce, kteří museli Most po válce opustit. Postávali před domy, v nichž kdysi žili. Jakmile si všimli, že třeba jedno okno zůstalo zasklené, vzali kámen a rozbili ho. Zkáza je nakažlivá. V září 1982 zbyla ve městě poslední ulice, kde dřív sídlilo ředitelství hnědouhelných dolů. V prázdných kancelářích se válely plány povrchové těžby. Starý Most zmizel. Na jaře 1992 jsem stál na okraji kráteru a zkoušel si vybavit zaniklé město. Marně. Neexistuje a ztrácí se i z paměti. Jako by nikdy nebylo.

Skutečná restaurace Severka ze seriálu Most!: Pivo jako křen a jídlo jako v nejlepší…
Joža z Mostu!: Jsem Cikán a neurazím se, když mi někdo řekne Rom. A stejně by to mělo…

Jiří Sozanský


Klíčová slova: most, demolice, uhlí, důl, doly, Most!, dycky Most, kostel


Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2019

Program Jak koupit vstupenky a passy Hosté a hvězdy Historie Ubytování během festivalu Brigáda Hlavní soutěž Soutěž dokumentů Filmy 2018

54. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary začne v pátek 28. června. Mimo soutěže se představí řada nejen českých premiér. Časopis Reflex přiveze unikátní film Moje Svoboda. Hlavní hvězdou festivalu bude americká herečka Julianne Moore. Do Varů se po dvou letech vrací i Casey Affleck a mezi hvězdami bude i Patricia Clarkson.


Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější