Bitva u Moháče: Mladý král Ludvík Jagellonský vyzval Sulejmana na souboj, který nemohl vyhrát
Před pěti sty lety, 29. srpna 1526, mladý, nezkušený král Ludvík Jagellonský musel se svým vojskem bojovat proti zhruba trojnásobné osmanské přesile. Bitva u Moháče se utopila v krvi za necelé dvě hodiny. A mimo jiné znamenala i konec Jagellonců na českém a uherském trůnu.
Když 6. dubna 1490 zemřel jeden z nejmocnějších evropských panovníků, Matyáš Korvín, uherské stavy nerespektovaly jeho přání, aby jeho místo zaujal jeho nemanželský syn Jánoš. Novým uherským králem zvolili českého krále Vladislava II. Jagellonského. O trůn se ucházeli i pozdější císař, v té době rakouský arcivévoda Maxmilián Habsburský a Vladislavův mladší bratr Jan Olbracht, budoucí polský král a hlohovský vévoda. Boje o nástupnictví trvaly déle než rok.
Vladislav se po svém zvolení přestěhoval z Prahy do Budína. Aby si zajistil podporu, výrazně snížil daňovou zátěž uherské šlechty, což ale mělo své důsledky. Zatímco Matyáš Korvín vydával na financování vojska asi polovinu všech státních příjmů, Vladislav II. měl celkově k dispozici mnohem méně prostředků. Nedostatkem zdrojů mimo jiné trpěly pevnosti na osmanské hranici.
Král Vladislav II. Jagellonský jako vládce Uher poprvé Turkům čelil v letech 1491 až 1495, kdy začaly jejich vpády z Bosny do Chorvatska a benátské Dalmácie. Ovládli při tom pobřežní pás severně od ústí řeky Neretvy až po město Omiš. Následovalo tříleté příměří, během něhož Osmané pokračovali v menších přeshraničních vpádech. I proto roku 1498 král Vladislav, který mezitím uzavřel protiturecké spojenectví s Polskem, Moldávií, Benátkami a Francií, příměří neprodloužil.
V následující válce vedl královské vojsko Jánoš Korvín, vévoda slavonský a opavský, Matyášův nemanželský syn, jenž byl krátce předtím jmenovaný chorvatským bánem. Zjevně podědil vojenské nadání po otci – úspěšně bránil jak severní Bosnu (Jajceský banát), tak Chorvatsko. Jeho síly dokonce v letech 1501 až 1502 pronikly hluboko na území protivníka. Král si však delší boje proti Osmanům nemohl dovolit a roku 1503 s nimi podepsal další příměří.
Casus belli
Roku 1512 donutil osmanský princ Selim s pomocí janičárů svého otce Bájezída II. k abdikaci. Selim I. se zaměřil na výboje na východní a jižní hranici osmanské říše. Neznamenalo to však, že by na uherských a chorvatských hranicích vládl klid. Turci dobyli několik pohraničních pevností včetně Srebreniku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
