Trampové z osady Vodopád v Háji u Duchcova – kytarista vlevo je František Jaroš, druhý kytarista Oldřich Sejček bojoval u Tobruku a Františka potkal u Dunkerku

Trampové z osady Vodopád v Háji u Duchcova – kytarista vlevo je František Jaroš, druhý kytarista Oldřich Sejček bojoval u Tobruku a Františka potkal u Dunkerku Zdroj: Archív autora a VHÚ

V prosinci 1937 vznikl v rámci 129. mezinárodní brigády prapor Masaryk, který měl připomínat osobnost zemřelého československého prezidenta
Vendelín Opatrný
Miloš Knesl
Oskar Valeš
Podle některých pramenů bojovalo ve Španělsku přes 35 000 interbrigadistů, posily frankistů z fašistické Itálie, nacistického Německa a Maroka však byly početnější a lépe vyzbrojené…
7 Fotogalerie

Zahoďte kytary, chopte se zbraní: Čeští trampové vyměnili lesy za krvavé peklo ve Španělsku

Jindřich Marek

Tramping se zvláště ve 30. letech stal u nás masovým hnutím se specifickou symbolikou, zvyky a vlastní hudbou. K trampům vždy patřil odpor k utlačovatelům svobody a volnosti. Když v roce 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka, vyrazilo několik stovek nejradikálnějších českých trampů přes Pyreneje do řad mezinárodních brigád, protože symbolem „paďourství“ pro ně byli i pánové Franco, Mussolini a Hitler...

Mezinárodními brigádami, bojujícími za Španělskou ­republiku, prošlo 2329 československých občanů. Mnoho jich do Španělska přišlo z Francie, Belgie, USA a Kanady, kde předtím hledali práci, z Československa dorazilo za Pyreneje 1325 dobrovolníků různých národností od německých antifašistů přes Slováky, Maďary, Židy a Rusíny. Čechů bylo 885 a z nich mohli trampové podle odhadů pamětníků představovat asi polovinu. Jednalo se o mladší dobrovolníky z větších měst, kde v té době trampoval kdekdo…

Tak jak se čeští trampové nehodí do žádné šablony, ani občanská válka ve Španělsku v letech 1936 až 1939 a interbrigadisté se nehodí do žádné škatulky, které vytvářejí levicoví či pravicoví vykladači evropských dějin. Pro jedny jsou interbrigadisté „rytíři svobody“ a Španělsko roku 1936 „magnetem hrdinů“, zatímco pro ty druhé jde o nezodpovědné dobrodruhy ve službách Komunistické internacionály. Dokladem trvalé rozporuplnosti těchto pohledů je i skutečnost, že španělský král Juan Carlos I. na návrh parlamentu udělil v roce 1996 posledním žijícím interbrigadistům španělské státní občanství, přestože tito zavilí republikáni byli zapřisáhlými nepřáteli monarchie.

Magnet romantiků

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Články z jiných titulů