Odsouzeni zaživa, osvobozeni po smrti. Jak se z historických „zločinců“ stali nevinní
V roce 1456 vynesl soud Arcidiecéze rouenské verdikt zbavující Johanku z Arku obvinění z kacířství. Ta ovšem byla 25 let před tím upálena. Opožděných rozsudků se dočkali i další slavní lidé v historii. Například římský konzul a řečník Cicero byl osvobozen z obvinění z justiční vraždy až 2000 let po své smrti. Pozdě, ale přece?
Když se podíváme do historie, zjistíme, že v justici našich předků nehrála smrt žádnou podstatnou roli. Když na to přišlo, neváhali soudci vynášet rozsudky nad dávno zesnulými lidmi, sekat mrtvolám za trest rozličné údy a nechat slavnostně popravovat mumie. Ke cti našich předchůdců je však potřeba podotknout, že spravedlnost mohla směřovat i opačným směrem. Na vynášení osvobozujících verdiktů nad lidmi, kteří již byli dlouhý čas po smrti, v minulosti také došlo.
Klasickým případem druhé tendence je Johanka z Arku. Její příběh je notoricky známý. Za stoleté války mezi Británií a Francií se do chudé rolnické rodiny narodila dívka, u níž se začaly projevovat náboženské vize. Věřila, že je jí souzeno vyhnat z Francie anglické okupanty a dosadit na trůn právoplatného následovníka Karla VII. Když se pod jejím velením podařilo osvobodit město Orléans, porazit Angličany a Karel zasedl na trůn, začala být nepohodlná. Nakonec ji političtí oponenti zajali a prodali ji Angličanům, kteří ji prohlásili za kacířku a upálili.
Soudní bitva o očištění Johančina jména je známá o poznání méně. Rozběhla se přitom už ve chvíli, kdy její hranice ještě doutnala. V Orléans vojevůdkyni považovali za světici, ctili její památku každoročními průvody a podporovali sbírkami její chudou rodinu. Kromě měšťanů se Johanky zastával i sám Karel VII. Ne snad proto, že by byl statečné dívce vděčný, ale kvůli tomu, že její smrt na hranici podrývala legitimitu jeho korunovace – z právního hlediska totiž seděl na trůnu díky čarodějnici. Ani král ale neměl dostatek moci na to, aby zvrátil rozsudek vynesený církevním soudem. To se stalo až v roce 1455, kdy bylo v pařížském Notre Dame povoleno vypovídat Johančině matce Isabelle.
Srdceryvné svědectví zdrcené matky pohnulo srdcem samotného papeže Kalixta III. Ten rozkázal vyslat do Francie vyšetřovatele a získat výpovědi svědků, kteří Johanku znali. Více než 150 svědectví od přátel, poutníků i vojáků soudce obnoveného tribunálu přesvědčilo, že rozsudek byl motivován čistě politicky. Finální verdikt vynesený 7. července 1456 proto nařčení z kacířství zrušil. Jelikož upálenou dívku nedokázal oživit ani papež, nechala církev na místě její hranice alespoň vztyčit kříž. Někteří další posmrtně omilostnění lidé se nedočkali ani toho.
Cicero
Rekordmanem v délce doby mezi rozsudkem a osvobozením je patrně římský konzul Cicero. V roce 63 př. n. l. se za jeho vlády zvedla rebelie opozičních politiků, vojáků a vesnických občanů vedená Luciem Sergiem Catilinou. Jeho plán svrhnout Cicerovu vládu nevyšel. Catilinovo spiknutí bylo odhaleno, vůdce musel prchnout a jeho spiklenci byli na Cicerův rozkaz popraveni. Jelikož se tak stalo bez řádného soudu, na čistém štítě legendárního politika a řečníka se skvělo dalších 2000 let obvinění z justiční vraždy.
Cicerovi se soudní retribuce dostalo až v roce 2023, kdy v Anglii předstoupil před porotu padesáti slovutných historiků prominentní právník Ali Naseem Bajwa. Cicerovu obhajobu založil na faktu, že v případě pokusu o násilný puč nebylo na zdlouhavé soudní procesy čas a konzul nenechal zrádce popravit ze msty, ale ve snaze bránit římskou republiku. Porota argumenty uznala a poměrem hlasů 28:22 rozhodla o Cicerově nevině. Soud byl sice neoficiální a pořádaný dobročinnou nadací Classics for All, v konečném důsledku je to ale poměrně jedno. Jak už zde zaznělo, obžalovaný je dvě milénia mrtvý a historie si ho stejně pamatuje hlavně jako slovutného řečníka.
Henry Ossian Flipper
Případ prvního afroamerického absolventa West Pointu je z hlediska historické spravedlnosti o dost významnější. Flipper byl tak příkladný voják, že si i v bezvýhradně rasistickém prostředí americké armády vysloužil hodnost důstojníka jízdní kavalérie. Nenarukoval však k bílým jednotkám, ale k legendárnímu oddílu Afroameričanů přezdívaných Buffalo Soldiers. https://www.reflex.cz/clanek/historie/120812/rikali-jim-buffalo-soldiers-jednotky-afroamericanu-vznikly-za-indianskych-valek-indiany-ale-casto-i-chranily.html Po skončení bitev s Apači se Flipper stal vedoucím výstroje v pevnosti Fort Davis. V nesegregovaném prostředí bylo jen otázkou času, kdy se na něj snese nějaké vylhané obvinění. V roce 1881 byl obviněn ze zpronevěry, uvězněn a postaven před soud. Když žaloba nebyla schopna provinění dokázat, byl Henry Ossian Flipper odsouzen alespoň za „chování nehodné důstojníka“ a bez náhrady propuštěn.
Vždy bylo jasné, že za vylhaným soudem stály rasové předsudky. Trvalo ale skoro 100 let, než se armáda odhodlala rozsudek anulovat. Definitivně Flippera omilostnil až prezidentský pardon Billa Clintona v roce 1999.
Jack Johnson
Rasové předsudky a prezidentský pardon hrají roli i v případu boxera Jacka Johnsona. Ten své spoluobčany rozčílil už ve chvíli, kdy se stal prvním černým světovým šampiónem těžké váhy. Aby hlasatelé nadřazenosti bílé rasy ostudu zažehnali, nasadili proti Johnsonovi elitního boxera Jamese Jeffriese. Jeffries, nazvaný samotným Jackem Londonem „Great White Hope“ (Velká bílá naděje), po jejich naléhání přerušil svůj zápasnický důchod a nastoupil proti Johnsonovi v roce 1910 v zápase století. Když ho Johnson poslal v 15. kole k zemi, vypukly po celé Americe rasové nepokoje, kde si zklamaní bílí fanoušci vybíjeli zlost na slavících Afroameričanech. Johnson byl o dva roky později obviněn z nemravného vztahu s bílou servírkou svého klubu Cafe de Champion. Soud ho zbavil licence a zakázal mu do vlastního podniku vstup. Když přišlo k soudu další obvinění, Johnson raději uprchl do Evropy. Po návratu si odseděl roční trest a s nespravedlností žil až do smrti v roce 1946. Milost mu udělil až o více než 70 let později Donald Trump na popud herce a Johnsonova obdivovatele Sylvestera Stalonea.
Susan B. Anthony
Donald Trump zrušil ve svém prvním prezidentském období nespravedlivý rozsudek i v případě slavné feministky a sufražetky Susan B. Antony. Ta stanula před soudem v roce 1873, kdy byla obviněna z nelegální účasti na prezidentských volbách (v USA směli volit jen muži). Soudce Ward Hunt vedl proces naprosto skandálním způsobem a nedovolil obžalované ani vypovídat. Rozsudku k zaplacení pokuty 100 dolarů se ale Anthony vzepřela a odmítla ho zaplatit, aby se domohla předání kauzy k nejvyššímu soudu. Hunt tomu chtěl zabránit, a rozsudek proto nijak nevymáhal. Kauza se vznášela v právnickém limbu až do roku 2020, kdy ji Donald Trump omilostnil při příležitosti 100. výročí 19. dodatku ústavy zaručujícího ženám právo volit.
Známý spisovatel, intelektuál a dandy se k soudu dostal původně jako žalující. Svého oponenta markýze z Queensberry zažaloval za urážku na cti, protože ho šlechtic veřejně označil za sodomitu a obvinil ho z nemravného vztahu se svým synem lordem Alfredem Douglasem. Wildeovi se žaloba nevyplatila, protože s Douglasem opravdu vztah udržoval a markýz to byl schopen dokázat. Namísto zadostiučinění odešel od soudu s dvouletým trestem za sodomii a hrubou nemravnost, což znamenalo, že byl gay. Dva roky nucených prací podlomily Wildeovo zdraví a byly příčinou jeho předčasné smrti o tři roky později. Jeho pověst byla očištěna až v roce 2017, kdy ho společně s tisíci dalšími muži zbavil soud viny na základě takzvaného Turingova zákona.
Alan Turing
Matematik, průkopník programování a kryptografie se během II. světové války zasloužil o prolomení kódu šifrovacího zařízení Enigma, a pomohl tak zvrátit vývoj celého konfliktu. Místo aby byl oslavován jako génius a hrdina, byl v 50. letech obviněn z hrubé nemravnosti, což jak už víme, znamenalo, že byl gay. Aby se vyhnul vězení, uvolil se podstoupit „hormonální léčbu k potlačení libida“. Jinými slovy „chemickou kastraci“. O dva roky poté spáchal sebevraždu. Britská vláda se mu omluvila až v roce 2009 ústy premiéra Gordona Browna. Oficiální pardon však tehdejší ministr spravedlnosti lord McNally zamítl s odůvodněním, že Turing byl odsouzen podle tehdy platných zákonů. Zasáhnout tedy musela až Alžběta II., která Turingovi udělila královskou milost. V roce 2016 pak byl přijat Turingův zákon, který retroaktivně všechny tresty za homosexualitu zrušil. Včetně toho uděleného Oscaru Wildeovi.
