Loupí, rabují, přepadávají. Poválečná lázeňská sezóna probíhala pod taktovkou Rudé armády
Karlovy Vary se pyšní pověstí světových lázní, ale najde se dost škodolibých odpůrců této myšlenky s odkazem na letitou ruskou dominanci v řadách lázeňských hostů i majitelů mnoha nemovitostí ve městě. Někdo tento fakt obhajuje argumenty s kořeny až u cara Petra Velikého, který město navštívil dvakrát v letech 1711 a 1712, základ tohoto jevu však můžeme spíše hledat v roce 1945 a u vojáků maršála Koněva…
Ve středu 1. května 1946 byla v Karlových Varech slavnostně zahájena první poválečná lázeňská sezóna. „Vševědoucí“ a pomalu všudypřítomná umělá inteligence (AI) tvrdí: „V roce 1946 se v Karlových Varech organizovaně léčily stovky sovětských generálů, důstojníků a jejich rodinných příslušníků, což navazovalo na tradici návštěv ruské elity započatou carem Petrem I. Velikým. Pro potřeby Rudé armády byly vyčleněny přední lázeňské domy…“
Vzhledem k tomu, že „umělá inteligence“ dodává, že Karlovy Vary 11. května 1945 – tedy tři dny po skončení války – osvobodila Rudá armáda, stojí za to se na problém podívat klasickými metodami prostřednictvím studia archívních dokumentů.
Lázně na rozcestí
Když po mnichovském diktátu karlovarští Němci 4. října 1938 s hysterickým nadšením vítali ve městě Adolfa Hitlera, netušili, co jejich milovaný Führer s tehdy opravdu světovými lázněmi za necelých sedm let provede. Na jaře 1945 byla část města rozbombardovaná (naštěstí nikoliv lázeňská část) a ve městě se tísnilo přes 80 000 lidí. Jen necelou polovinu z nich tvořili místní. Lázeňské hosty nahradily tisíce raněných německých vojáků a do města dorazily i tisíce tzv. národních hostů – uprchlíků před Rudou armádou ze Slezska.
Když v sobotu 5. května 1945 začalo v Praze povstání, dostala shodou okolností bojová skupina americké 9. obrněné divize jednoznačný úkol „obsadit a zajistit Karlovy Vary a provádět průzkum pět mil za městem“.
Američtí tankisté pod vedením podplukovníka Leonarda E. Engemana vyrazili do útoku následující den a po bojích u Odravy a Zlaté, kde ztratili dva tanky, se na noc zastavili v Rudolci. Ráno 7. května pokračovali v cestě, bez boje obsadili Loket, ale v 9.45 na dohled od cíle dostali rozkaz, že se musí za každou cenu zastavit. Důvodem byl podpis německé bezpodmínečné kapitulace v Remeši a snaha vrchního spojeneckého velitele generála Eisenhowera zamezit ztrátám a dát Němcům šanci složit zbraně i obava z možných neúmyslných střetů (Friendly fire) s postupující Rudou armádou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
























