Norimberk: Hrůza je, že odsouzení nacisté byli normální. U nikoho nebyly zjištěny patologické sklony k násilí
Psychický stav nacistických zločinců, kteří stanuli před soudním tribunálem v Norimberku, posuzovalo několik odborníků na lidskou duši. To, že jsou obžalovaní pohlaváři třetí říše příčetní, nebylo těžké zjistit. Otázka, odkud se bere v člověku zlo, je ale pronásledovala ještě dlouho po procesu. Film Norimberk, jenž právě vstoupil do českých kin, se zaměřil na amerického psychiatra Douglase Kelleyho, jenž se snažil proniknout do uvažování druhého nejvýše postaveného muže nacistického Německa, Hermanna Göringa. Ve stínu filmového plátna by však neměli zůstat ani psychiatr Leon Goldensohn a vězeňský psycholog Gustave Mark Gilbert.
Hrnec syčel na plotně a hraná pohoda se v mžiku změnila v prudkou hádku. „Za to můžeš ty!“ – „Já?! Ty se tu motáš, nikdo tě neprosil, abys tady byl. Proč si nevezmeš chňapku? Od rána zase piješ!“ – „Za všechno můžeš ty! Já už to dál nevydržím!“ Psychiatr Douglas Kelley slíbil synovi, že se spolu budou dívat na fotbalový zápas, na novoroční Rose Bowl Game se vždycky těšili, a manželce chtěl předtím pomoci s přípravou večeře, vařil výborně a rád. Všechno se to zvrtlo, když si spálil ruku o hrnec. V rozrušení odběhl do své pracovny a pak zamířil do koupelny. Na své nejbližší – na manželku, tři děti a svého otce – zakřičel, že takhle nedokáže žít a za půl minuty bude se vším amen. Sebevraždou už jednou vyhrožoval, takže jeho slova nebrali na lehkou váhu. Prosili ho, ať se uklidní. Kelley naprázdno polkl a zavřel za sebou dveře. Kyanid draselný zaúčinkoval rychle.
Bez nadsázky by se dalo říci, že psychiatr Douglas Kelley, který se z Norimberku vrátil s depresemi a posttraumatickou stresovou poruchou, byl poválečnou obětí Hermanna Göringa. Propast, do níž se zadíval během rozhovorů v Göringově cele, Kelleyho ničila dvanáct let. Pohltila ho 1. ledna 1958. Zvolil si i stejnou smrt. „Jeho čin nedává smysl,“ prohlásil místní policista John Holstrom, který se s Kelleym znal. „Na silvestrovské oslavě se tak dobře bavil,“ vzpomínali přátelé.
Mylná domněnka
„Oni nejsou mimo psychickou normu.“ Ta skutečnost Kelleyho zdrtila. Když byl požádán, aby posoudil psychický stav obžalovaných nacistů, předpokládal, že se jedná o vyšinuté psychopaty. Připravoval se na setkání s monstry, očekával různé patologické projevy, perverzní sklony… Nikdo normální by přece nemohl mít na svědomí takové zločiny. Zjistil však, že jeho domněnka byla mylná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
