Mělký hrob: Při jednom z nejhorších masakrů krvavého léta 1945 nedokázaly jeho oběti ani uprchnout
„Bude třeba nově formovat politické strany a zredukovati jejich počet proti době předválečné, nově vytvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisní Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku. Heslem naším budiž: definitivně odgermanizovat naši vlast, kulturně, hospodářsky, politicky,“ pronesl na Staroměstském náměstí v polovině května 1945 prezident Edvard Beneš. Někteří lidé si jeho slova vyložili jako povolení beztrestně okrádat a zabíjet. Ve jménu „spravedlivé odplaty“ se dopouštěli neodpustitelných zločinů.
Na podlaze sklepa ve vile v Jablonecké ulici se leskly kaluže krve. Dům před válkou patřil libereckému průmyslníku Ottovi Goltzovi. Nacisté mu majetek sebrali, dali mu žlutou hvězdu, transportní číslo a kavalec v Terezíně, kde v prosinci 1942 zemřel. Jeho manželku zavraždili v Osvětimi. V Goltzově vile pak zřídili úřadovnu Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienstu).
Když na jaře 1945 odkvétaly šeříky, ve sklepě liberecké vily začal úřadovat takzvaný policejní oddíl Rudolfa Rokose. Nedostudovaný právník a samozvaný podplukovník, jenž za války šmelil a proti nacistům začal bojovat 9. května 1945, a jeho skvadra zadržené týrali, vidličky zaražené za nehty považovali za nezbytnou metodu výslechu. Rozhodovali o životě a smrti a netrápili se tím, jestli se někdy spletli. „Svině esesácká, tak ty nám budeš tvrdit, že jsi byl antifašista?! Co to meleš, že jsi znal nějakýho Goltze. Ty že jsi někomu za války pomáhal?! Drž hubu!“ Rudolf Rotter přestal rány počítat, otřel si dlaní zkrvavenou tvář a jen doufal, že se „ten omyl brzy vysvětlí“.
Můj bratr
„Jako antifašista a komunista jsem byl poprvé zatčen 27. března 1939 a uvězněn. Během války došlo patnáctkrát k mému zatčení a 17. 5. 1944 k dalšímu uvěznění až do osvobození Československa Rudou armádou. Manželka byla poprvé uvězněna na Pankráci a od 16. 5. 1944 pak v židovské cele v Malé pevnosti Terezín,“ napsal 16. června 1945 na Zemský národní výbor advokát Karel Rotter. Doplnil také, že byli pronásledováni kvůli svému protinacistickému postoji, kvůli tomu, že jejich syn byl v Anglii v Československé samostatné obrněné brigádě a z rasových důvodů. „Švagrová Marie Resselová byl odvlečena do Osvětimi, odkud se dosud nevrátila. Strýc manželky, rada dr. Vilém Eisenschiml, byl odvlečen do Polska a je nezvěstný. Bratranec manželky byl v ghettu v Terezíně. Příslušníci mé rodiny nás po celou válku plně podporovali. Bratr Ing. Rudolf Rotter nesčíslněkrát intervenoval v náš prospěch a podařilo se mu uchovat náš život.“
Karel Rotter se snažil úředníkům vysvětlit, že jeho bratr Rudolf navzdory svému antifašistickému přesvědčení vstoupil do NSDAP, aby mohl ochránit své příbuzné. Stejný list o pár dnů později přiložil k osobnímu dopisu adresovanému komunistickému funkcionáři a šéfovi odboru na ministerstvu vnitra Ervínu Polákovi. „Milý soudruhu Ervíne. Dnes jsem dostal zprávu, že můj bratr Rudolf Rotter byl v Liberci zatčen. … Lene i já vděčíme bratrovi za život. Bratr byl antifašistického smýšlení po celou dobu okupace. Vzhledem k tomu, že se ale jednalo o státního zaměstnance, nebylo možno nepřihlásit se do NSDAP. … Co bych mohl podniknout ve prospěch bratra?“ ptal se Karel Rotter. V té době jeho švagrová a neteř už nebyly naživu a jeho bratr byl označen za esesáka a krutě vyslýchán ve sklepě Golt-
zovy vily.
Partyzáni z vnitrozemí
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
