Konec války v Egerlandu: První američtí vojáci na našem území padli 20. dubna 1945

Komunistů se po této zprávě zmocnil strach, že do Prahy nedorazí jako první vojáci jejich chlebodárců z Kremlu. Otevřeně to přiznal ještě před listopadem 1989 televizní seriál oslavující soudruha Gustava Husáka Roky prelomu. Jejich obavy se však bohužel nenaplnily.

Americké pozemní síly operovaly na českém území od 18. dubna 1945, kdy v 09.55 hodin průzkumná četa 3. praporu 358. pěšího pluku poručíka Merrilla B. Rudese překročila české hranice v Ašském výběžku, až do posledního bojového střetnutí s Němci 8. května 1945 odpoledne v obci Žihle. Dlužno však říci, že 90. pěší divize, ke které patřila Rudesova jednotka, měla tehdy pouze krýt levé křídlo Pattonovy 3. armády, která rychle směřovala podél česko-bavorských hranic na jih v podstatě v mylném domnění, že v alpské oblasti se nacisté připravují na poslední dlouhý a krvavý odpor.

Vyhraná sázka

Předtím se však již zmíněný poručík Rudes vsadil se svým kamarádem, poručíkem Paynem Windrowem, o láhev koňaku, že jako první vstoupí na území Československa, což se mu podařilo. Odměnou mu bylo i to, že se jeho jméno k radosti rodičů objevilo v mnoha celostátních amerických denících.

Prozraďme proto, že Merrill Basil Rudes Jr. se narodil 1. ledna 1920 ve městě Genoa ve státě Ohio. Vystudoval High School Clay-Genoa, po maturitě chtěl být novinářem, ale nakonec vystudoval práva na University of Toledo. Těsně před vstupem USA do války se oženil, ale už tři měsíce po svatbě oblékl vojenskou uniformu. Po skončení základního výcviku ho poslali do důstojnické školy ve Fort Benningu ve státě Georgia. Do Velké Británie odplul z USA dne 23. března 1944 s 358. pěším plukem, u jehož 3. praporu byl na frontě zařazen jako zpravodajský důstojník.

Po vylodění v Normandii ho poblíž vesnice Gorges u Saint-Lo zranila střepina z fosforového dělostřeleckého granátu. Záhy i s obvazy pokračoval, dál bojoval a za akci z 2. ledna 1945 během bojů v Ardenách byl vyznamenán Bronzovou hvězdou. Poručík Rudes je veden i jako první americký důstojník, který se dozvěděl o skrýši v německém solném dole v Merkersu. Ustupující německá armáda tam ukryla nejen množství významných uměleckých děl, ukradených nacisty, ale také zlato v hodnotě několika miliard dolarů. Tuto cennou informaci Merrill zjistil od dvou německých dívek.

Během dalšího postupu Německem byl také svědkem osvobození koncentračního tábora Flossenburg, který 90. pěší divize obsadila 23. dubna 1945. O dva dny později o tom domů napsal: „Přál bych si, abych mohl adekvátně popsat koncentrační tábor, který jsem nedávno viděl. Je naprosto nemožné uvěřit, že národ, který je údajně civilizovaný, mohl dopustit tak barbarskou věc. Od vyhublých vězňů po krematorium, kde se likvidovala těla těch, kteří byli přímo zabiti, vyhladověni, umučeni nebo zemřeli kvůli špatnému zacházení. V budovách, které by sotva pojaly sto lidí, se jich tísnilo tisíc. Denně z nich zemřelo nebo bylo zabito patnáct až sto dvacet. Bezdůvodně. Jen proto, že byli třeba Židé. Muži, ženy a děti pracovali, byli biti a hladověli. A stále u nás existují tací, kteří upřednostňují jemné zacházení s německou bestií. Čím více těch Němců vidím, tím víc si myslím, že je každý z nich prohnilý.“

Po návratu do vlasti pracoval Merrill jako právník. Zemřel ve věku 74 let 20. listopadu 1994, pohřben je na Lakeview Cemetery v Port Clintonu v rodném Ohiu. Kromě něj však na české území přijeli v prvních dvou džípech i jeho řidič, svobodník Richard Sann, seržant Matthew Reluga, válečný korespondent a spisovatel Reynolds Packard a vojenský fotograf, seržant James Ryan.

Muži z prvního džípu