Německá Luftwaffe vznikala tajně, její velitelé byli speciálně vycvičeni na tajné základně v Sovětském svazu
V únoru 1935 podepsal Adolf Hitler tajný dekret ustanovující německé vojenské letectvo. Versailleská dohoda přitom činnost Luftwaffe zakazovala a přísné restrikce panovaly i v oblasti osobní letecké dopravy. Německo závěry dohody nedodržovalo a vojenské piloty tajně cvičilo na základně v Sovětském svazu.
Poválečná dohoda podepsaná 28. června 1919 ve Versailles měla za cíl ochromit německou vojenskou moc. Jedním z hlavních opatření byl zákaz provozovat jakékoliv letectvo a vyvíjet či importovat leteckou techniku. V roce 1923 byly podmínky poněkud zmírněny. V zemi bylo povoleno obnovit civilní leteckou dopravu a amatérské létání na kluzácích. Vojenská letadla musela zůstat nadále v hangárech, což velitelé Reichswehru nesli s velkou nelibostí. Věděli, jak velkou úlohu bude letectvo v budoucích konfliktech hrát. Aby zákaz obešli, obrátili se na velmi nepravděpodobného spojence.
Smlouva z Rapalla
Mezinárodní status Německa i Sovětského svazu byl v období mezi válkami v mnohém podobný. Německo bylo ostrakizováno kvůli své roli v I. světové válce, Sovětský svaz kvůli režimu, který v něm převzal moc. Obě izolované země se cítily být v ohrožení a rozhodly se mu čelit společně. V roce 1922 podepsaly v italském městě Rapallo vzájemnou smlouvu. Odpustily si v ní dluhy vzniklé během první světové války, vzdaly se jakýchkoliv územních nároků a obnovily vzájemné diplomatické styky. Německo tím uznalo legitimitu bolševického režimu a výměnou získalo možnost zahájit tajný vojenský program.
Obnovení armády považovalo Německo za podmínku zachování své územní suverenity. V roce 1923 odmítlo vyplácet předepsané válečné reparace a belgické a francouzské jednotky v reakci na to obsadily hospodářsky významnou oblast Porúří. Odzbrojené Německo nemělo možnost se okupaci bránit. Jeho zástupci však prohlásili, že útok na svrchované území je v rozporu s Versailleskou dohodou, a rozhodli se ji ignorovat také. Prvním krokem bylo obnovení vojenského letectva. Firma Junkers spustila v tajné továrně poblíž Moskvy vývoj nových stíhaček a na letecké základně ve městě Lipeck byl zahájen výcvik bojových pilotů.
Základna v Lipecku
Jak velkou prioritu letectvo představovalo, dokládají částky, které Německo do tajné základny investovalo. Kromě počátečních rozsáhlých úprav letiště ročně spolykalo zhruba čtyři miliony říšských marek. V dnešní měně jde o asi 16,5 milionu eur, v podmínkách hospodářsky rozvráceného meziválečného Německa šlo o astronomickou sumu. Trénink byl zahájen na jaře roku 1926. Školou prošlo na 120 pilotů, tři stovky členů pozemního personálu a zhruba 450 administrativních pracovníků a školitelů. Jejich prvním nasazením a zároveň krycí operací byly civilní aerolinky Lufthansa, které vznikly (ne náhodou) ve stejném roce.
Výcvik jádra budoucí Luftwaffe nebyl jediným bodem vojenské spolupráce Německa a Sovětského svazu. Firmy Krupp, Blohm und Voss a Albastrosswerke vyvíjely v sovětských továrnách novou vojenskou techniku a munici. Do Kazaně se soustředil vývoj moderních těžkých tanků a výcvik jejich obsluhy. Ve městě Volks vyrostla základna, kde se testovaly chemikálie a bojové plyny.
Do slibně rozjeté sovětsko-německé spolupráce zasáhl ve 30. letech nový vývoj mezinárodních vztahů. Bolševický režim byl uznán jako legitimní vládce Sovětského svazu a země se otevřela spolupráci se Západem. Z Německa se začali stahovat komisaři dohlížející na dodržování podmínek odzbrojení a udržovat tajné základny v zahraničí přestalo dávat smysl. Sověti měli o pokračování aktivit v Lipecku zájem, protože v něm sami školili piloty a čerpali zkušenosti pro vývoj letectva. Němci ale provoz považovali za příliš nákladný a leteckou školu 15. září 1933 zavřeli. Ve stejném roce se v Německu chopil moci Hitler a ideologické rozdíly způsobily mezi Německem a Sovětským svazem na čas rozkol.
Luftwaffe
V roce 1935 již nacisté drželi v Německu moc pevně v rukou a připravovali se na novou válku. Významný krok představoval tajný dekret o oficiálním ustanovení vojenského letectva, který Adolf Hitler podepsal 26. února. Jako velitel vzdušné složky Reichswehru v něm byl jmenován Hermann Göring – stíhací eso I. světové války a velitel jednotky, kde létal i slavný Rudý baron Manfred von Richthofen. V rozporu s původními plány zůstala Luftwaffe v tajnosti jen několik týdnů. Když v březnu oznámila Velká Británie posilování stavů své Royal Air Force, Hitler kontroval odhalením svých vzdušných sil. Vzápětí otevřeně odmítl závěry Versailleské dohody a 16. března vyhlásil v Německu brannou povinnost.
Dovednosti načerpané během tajného výcviku v Sovětském svazu prokázala Luftwaffe už ve svém prvním bojovém nasazení ve španělské občanské válce. Když její nové Messerschmitty Bf109 zaútočily v sevřených formacích na město Guernica, zanechaly za sebou spoušť a více než tisícovku mrtvých. V září 1939, kdy Německo napadlo Polsko, už letectvo disponovalo více než tisícovkou stíhaček a stejným počtem bombardérů. O jejich nasazení rozhodovali odchovanci školy v sovětském Lipecku – polní maršál Hugo Sperrle, náčelník generálního štábu Hans Jeschonnek, velitel stíhačů Wolfgang Falck, velitel výsadkových vojsk Kurt Student, generálové Wilhelm Wimmer, Hans Seidemann, Alexander Holle, Martin Fiebig a další. S odkazem letecké školy ožila i mezinárodní spolupráce mezi Německem a Sovětským svazem. V Moskvě se 23. srpna 1939 setkali ministři zahraničí Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov. Pakt, který spolu podepsali, umožnil Německu rozpoutat II. světovou válku. Navazoval na 13 let intenzivní spolupráce započaté kvůli obnově německého letectva.
