Před 35 lety zemřel Luděk Čajka. Jeho tragická smrt změnila pravidla světového hokeje
Měl to být běžný, řadový zápas československé federální hokejové ligy. V pátek 5. ledna 1990 do Košic zavítalo mužstvo (nedávno přejmenovaného) Zlína. Do konce zápasu, ve kterém Košice zatím vedou 4:3, chybí necelé tři minuty a utkání graduje. V této chvíli hostující obránce Luděk Čajka svádí bruslařský souboj s košickým útočníkem Antonem Bartanusem. Zhruba na úrovni brankové čáry Čajka najíždí zřejmě do rýhy v ledu a padá k zemi. Hlavou prudce naráží do mantinelu. Stadion rázem v šoku oněmí, desítky tisíc lidí doma u rádií nevěřícně hledí na své rozhlasové přijímače. Jsou svědky tragédie v přímém přenosu. Luděk Čajka zůstává bezvládně ležet na ledě a začíná překotný boj o jeho záchranu. Bohužel neúspěšný, nadějný obránce a československý reprezentant umírá v nemocnici po čtyřicetidenním boji 14. února 1990. Jeho smrt otřásla světovým hokejem a vedla ke změně pravidla o pískání zakázaného uvolnění.
Luděk Čajka se narodil 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně. Podle vzpomínek na zlínském hokejovém webu Čajkovi nebyli hokejová rodina a ani Luděk k této disciplíně netíhl od nejmladších let, mezi jeho oblíbené sporty patřil po celý život basketbal. S hokejem začal v relativně pozdním věku, až když mu bylo dvanáct, a jeho prvním klubem byl TJ Havířov. Na prahu jeho dvacítky o něj začaly jevit zájem další kluby, kromě domovského Havířova to byly i Vítkovice či tehdejší TJ Gottwaldov. Čajka se rozhodl pro klub v Baťově městě. Zabydlel se v něm velice rychle a v již následujícím ročníku skončil tým na 3. místě ligy a Čajka se tu potkává mimo jiné s brankářskou legendou Jiřím Králíkem.
Šikovného obránce nemůže minout reprezentace a poprvé se lvíčkem na prsou vjíždí Čajka na led 14. dubna 1985 v utkání proti Kanadě. Na svůj debut na mistrovství světa si musí počkat ještě další dva roky, nicméně stává se členem bronzového týmu ze šampionátu ve Vídni. Téhož roku se účastní ještě Kanadského poháru, kde Československo končí na bramborovém 4. místě.
Svoji vojenskou povinnost si Čajka odbývá v armádním klubu Dukla Jihlava a v sezóně 1987/88 už nastupuje opět za TJ Gottwaldov. Jeho účinkování na šampionátu i Kanadském poháru v roce 1987 nezůstalo bez povšimnutí a o šikovného obránce se začali zajímat ve slavné kanadsko-americké NHL. Při draftu si jej vybrali slovutní newyorští Rangers.
Na konci roku 1989 padl v Československu totalitní režim, město Gottwaldov se zbavilo svého ostudného jména po krvavém prezidentu Gottwaldovi a vrátilo se ke svému původnímu jménu Zlín. Začalo se dařit i zdejšímu týmu, který mířil tabulkou vzhůru. O Vánocích 1989 Luděk Čajka hraje naposledy za národní tým. V přípravě na mistrovství světa Čechoslováci porážejí sousední Němce 5:0. Bylo to jeho 58. utkání za národní tým, čímž splnil podmínku pro vstup do zámoří.
A pak přišel osudný 5. leden… Ten den měl Zlín co napravovat. V předchozím utkání schytal debakl od Pardubic a pro kapitána Čajku to byl důležitý zápas, tak požádal svoji manželku Renatu, aby mu zápas – který reprízovala televize až v pozdních večerních hodinách – natočila na video… Na led vjel se svým číslem 26 ve věku 26 let naposledy…
Ocitujme nyní strhující popis posledních chvil, jak to viděli místní fanoušci a jak to popisuje klubový web. „Čas 56:58. Z útočného pásma hostů se klouže kotouč směrem za zlínskou bránu. Nejblíže je mu Luděk Čajka, svižně ho dojíždí košický útočník Anton Bartanus. Pokud se Čajka puku nedotkne, sudí nemohou odpískat zakázané uvolnění a Košičtí mohou útočit. Bartanus se snaží nadzvednout Čajkovu hokejku, k přímému střetu hráčů ale nedochází. Několik setin vteřiny nato, na brankové čáře, Čajka prudce brzdí a padá k zemi, hlavou tvrdě naráží do mantinelu. Patrně najel do rýhy v ledu. Šokovaný komentátor rozhlasu těžko nalézá slova a říká, že se zranil obránce Petr Pavlas, rychle se však opravuje a řekne jméno Čajky. Manželka s šestiletou dcerou Markétou právě večeří a o události se doví z rádia. Čajkův táta je na oslavě kamaráda, maminka je sama doma. Rozhodčí Dušan Skáčani okamžitě přerušuje hru. U zraněného beka je jako první zlínský gólman Ladislav Blažek, Čajka se ještě zdá při vědomí. To už jsou na ledě lékaři obou celků i doktor z tribuny. Musí být zahájeno oživování, Čajkovi zapadl jazyk. Je převezen do nemocnice, kde ještě na okamžik nabude vědomí. Bohužel naposledy. Utkání je dohráno, hráči obou týmů v slzách odchází do kabin a Zlínští odjíždí domů, v autobuse je údajně celou cestu absolutní ticho. V noci stráví Čajka dvě a půl hodiny na sále, jeho stav ale zůstává kritický. Diagnóza je strašlivá - prasklý první krční obratel, druhý obratel roztříštěný, celkové ochrnutí. I když Čajka přežije, hokej už nikdy hrát nebude….!“
Hokejová země je ochromena, liga je zastavena a všichni upínají zrak ke Košicím, kde Čajka bojuje o život. Na pomoc mu přijíždí i věhlasný ruský profesor Rafael Abuziarov, vedoucí speciálního střediska na léčení poruch pohybového ústrojí dětí a mládeže, pomoci se snažili i lidoví léčitelé. Málo platné. „Jeho úraz nebylo s to řešit žádné lékařské pracoviště na světě,“ říkají lékaři. Po čtyřiceti dnech 14. února 1990 Luděk Čajka umírá. Zanechává po sobě i malou dceru Markétu.
Jeho smrt otřásá celým hokejovým světem. Mezinárodní hokejová federace IIHF v reakci upravuje pravidla, díky čemuž už není nutné vyhozený puk z druhé poloviny hřiště dojíždět, aby se hra přerušila. Od té doby stačilo, když puk přešel úroveň brankové čáry a rozhodčí zapískali zakázané uvolnění. Před jedenácti lety bylo toto pravidlo upraveno na tzv. hybridní icing, při němž muži v pruhovaném rozhodují, zda bude odpískán či ne podle toho, zda je blíže puku útočící, nebo bránící hráč.
Jméno Luďka Čajky nese zimní stadion ve Zlíně. Tragický osud tohoto hokejisty na věky zůstane příběhem velké lásky k hokeji, ale zároveň připomenutím toho, že to je mimořádně tvrdý sport a každá chyba v něm může skončit velkou tragédií.
