V tento den roku 1903 přišla paní Mary Andersonová na patentový úřad a přihlásila na něm svůj vynález – stěrač vody z čelních skel automobilů. Z podnikavé farmářky se kupodivu nestala v nadcházející éře automobilismu milionářka a její patent na řadu let zapadl. Podobný osud zažily i další vynálezy, bez kterých bychom si dnešní svět nedokázali představit.
Paní Andersonovou napadl koncept stěrače během cesty v tramvaji zimním New Yorkem. Aby řidič skrz zasněžené okno vůbec něco viděl, musel jeho jednu část otevřít a zírat ven skrz poryvy sněhu vnikajícího do vozu. Vynalézavá farmářka si na místě načrtla jednoduché schéma stěrače ovládaného pákou a systémem pružin. Na „stěrač oken pro elektrické vozy a ostatní vozidla odstraňující sníh, led a déšť z oken“ obdržela 10. listopadu 1903 patent číslo 743 801 a vydala se s ním za výrobci automobilů. Ti ho svorně odmítli jako nepraktický a bezcenný nesmysl. Někteří dokonce vyjádřili obavy, že by stěrače řidiče rušily a způsobovaly by nehody.
Výhrady byly samozřejmě zbytečné a o pouhých deset let později už byly mechanické stěrače běžnou výbavou sériově vyráběných automobilů. Marie Andersonová ale ze svého vynálezu nikdy nezbohatla, její patent vypršel. Těšit by ji mohlo snad jen vědomí, že podobný osud potkal i řadu dalších vynálezců a objevů.
Pokračování 2 / 6
Káva
Osvěžující nápoj etiopských pastevců se začal do světa šířit někdy na přelomu 15. a 16. století. S nadšeným přijetím se však káva nesetkala. Lidem byla podezřelá hořká chuť, vládcům a duchovním zase povzbuzující účinky. Hned v roce 1511 bylo požívání opojného nápoje zapovězeno ve svatém městě Mekce a zákaz se rozšířil po celé Otomanské říši. Ještě v 17. století pijákům kávy hrozilo, že je po opakovaném přistižení při činu zašijí do pytle a hodí do Bosporu.
Podobný postoj zaujímal ke kávě i křesťanský svět. Nápoj byl považován za opojnou drogu a příčinu různých nemocí, kavárny za doupata podvratných živlů. Benátští duchovní kávu dokonce prohlásili za „hořký vynález Satana“ a u papeže Klementa VIII. usilovali o její úplný zákaz.
Když káva všechny překážky a nástrahy překonala, začali proti ní protestovat pivovarníci a vinaři, kteří v kavárnách viděli nebezpečnou konkurenci. V roce 1777 dokonce vydal pruský král Fridrich Veliký oficiální edikt, který nařizoval poddaným, aby zavrhli kávu a navrátili se k tradici pití piva. Šíření kávy ale už v té době nešlo zastavit. Byla oblíbeným nápojem finančníků a umělců po celé Evropě. V USA dokonce zcela vytlačila čaj považovaný za symbol nenáviděné britské nadvlády.
Pokračování 3 / 6
Žárovka
Za vynálezce žárovky je obvykle považován Thomas Alva Edison. Ve skutečnosti elektřinou svítil již anglický fyzik Humphry Davy v roce 1802, a když šel Edison v roce 1878 na patentový úřad, ležela v jeho archivech už asi desítka různých prototypů. Elektrická svítidla ale byla považována přinejlepším za zábavný experiment.
V roce 1878 padlo v britském parlamentu oficiální usnesení, že „žárovka je možná zajímavá pro naše přátele za Atlantikem, není však hodná pozornosti prakticky a vědecky založených lidí“. K pohrdavému postoji se připojil i šéfinženýr vlivného Poštovního úřadu Sir William Preece, který se odmítl zabývat návrhy na zavádění elektrického osvícení a o žárovkách mluvil jako o „ignis fatuus“ – pohádkových bludičkách. Sir William má na svědomí podobných výroků více. O nově objeveném telefonu například prohlásil, že: „Američané ho snad mohou využít, pro nás je ale zbytečný. Máme dostatek poslíčků.“
Pokračování 4 / 6
Ledničky
Koncepty lednic chlazených kompresorem se začaly objevovat už začátkem 19. století a první funkční prototyp postavil Jacob Perkins v roce 1834. Rozšíření ale bránila vysoká cena, těkavé chemikálie používané pro chlazení a v neposlední řadě i odpor vlivné ledařské lobby.
V tehdejších domácnostech obstarávala chlazení skříňka, do jejíchž stěn se vkládaly ledové bloky. Obchod s ledem byl obrovsky lukrativní záležitost (v USA ho obratem předčil pouze obchod s bavlnou) a zaměstnával desetitisíce lidí. Šéfové ledařských podniků patřili k finanční a společenské smetánce, a mohli tak aktivně sabotovat přísun financí do výzkumu a vývoje. Elektrické chladicí zařízení proto bylo považováno spíše za technickou zajímavost – vývojem lednice bez pohyblivých mechanických součástek si krátil čas i Albert Einstein. Rozšíření ledniček přišlo až po objevu freonů a elektrifikaci amerického venkova během Rooseveltova Nového údělu před II. světovou válkou.
Pokračování 5 / 6
Tryskový motor
Letecký inženýr Frank Whittle poslal v roce 1929 na britské Ministerstvo letectví dopis, ve kterém představil koncept tryskového motoru. Popisuje v něm, že jeho vynález umožní pohánět letadla až dvojnásobnou rychlostí v porovnání s vrtulovými motory, a přispěje tak k významnému nárůstu úspěšnosti boje stíhačů proti bombardovacím kampaním. Na závěr připsal, že v tryskovém motoru vidí zcela zřejmou budoucnost letectví.
V atmosféře meziválečné Evropy by se dalo očekávat, že Británie okamžitě vrhne do realizace tak převratného vynálezu veškeré prostředky. Vědecký poradce ministerstva A. A. Griffith (který se sám výzkumem tryskových motorů zabýval ) ale návrhy mladého inženýra s pohrdáním smetl ze stolu. Whittle se vývoji věnoval soukromě, v roce 1932 si nechal schéma motoru patentovat a dál bojoval za oficiální uznání svého vynálezu. Ministerstvo ho nadále ignorovalo, a dokonce odmítlo na patent uvalit status utajení.
Když mu v roce 1935 vypršela ochranná lhůta, Whittle si nemohl dovolit zaplatit sumu 5 liber ze její obnovení. Princip tryskového motoru se tedy dostal do rukou německých konstruktérů, které naopak velmi zajímal. Inženýr Hans von Ohain představil prototyp tryskového letadla už v roce 1939, Whittleovi se podařilo díky podpoře přátel a partnerství s firmami Rover a Gloster postavit funkční tryskový letoun až o dva roky později. Plných 12 let poté, co ho poprvé představil úřadům.
Až po intervenci vysokého důstojníka RAF Wilfrida Freemana vláda vývoj podpořila a přestěhovala ho do laboratoří Rolls Royce. Když z jejich hangárů vzlétl první moderní tryskový letoun Gloster Meteor, psal se již rok 1944 a bylo skoro po válce. Hans von Ohain později prohlásil, že kdyby britská vláda projekt převzala hned zpočátku, bitva o Anglii by se nikdy neodehrála. Zcela jinak by pravděpodobně probíhala i celá II. světová válka.
Pokračování 6 / 6
Narozeniny
Většinu historie nevěnovali lidé dni narození nijakou zvláštní pozornost a zpravidla si ho ani nepamatovali. Oslavy narozenin, jak je známe dnes, se začaly objevovat až v 19. století. I poté jsme na ně dlouho pohlíželi přinejmenším podezřívavě. V dobovém tisku se objevovala varování, že oslavy kazí dětem charakter, a mravokárci dokonce navrhovali, že by o narozeninách měly děti obdarovávat své rodiče a opatrovníky. Ještě v roce 1913 vyšel v časopise Ladies‘ Home Journal článek, který tvrdil, že „zvyk pořádat oslavy narozenin vede ke škodlivému zatěžování nervového aparátu, povzbuzuje v dětech rivalitu a celkově škodí zdárnému vývoji těla a duše“. Až po I. světové válce se narozenin chopili první marketéři a reklamní agenti a vytvořili dodnes známý koncept oslav s dortem, dárky a narozeninovými hrami.
