Německý vůdce se do dějin zapsal z mnoha důvodů. Žádný z nich nebyl pozitivní, mnohé byly hodně divné až bizarní. Mezi Adolfovy posedlosti patří mimo jiné jeho urputná snaha povzbudit v třetí říši porodnost.
Klara Hitlerová, rozená Pozlová, byla podle mnoha životopisců jedinou ženou, kterou Adolf v životě miloval. Chránila ho před násilnickým otcem, povzbuzovala v něm umělecké ambice a byla mu každodenní společnicí. Z šoku z její smrti po prodělané rakovině prsu se Hitler nikdy nevzpamatoval. Matku po celý život považoval za vzor ryzího ženství a mateřství, a jakmile se v Německu chopil moci, ustanovil na její počest vyznamenání.
Das Ehrenkreuz der Deutschen Mutter (Čestný kříž německé matky) – obvykle přezdívaný Mutterkreuz – se uděloval 12. srpna na výročí Klařiných narozenin, později také v květnu při oslavách Dne matek. Měl několik úrovní odstupňovaných podle toho, jak příslušná Němka plnila svou povinnost říši (tedy kolik přivedla na svět nových árijců). Bronzový kříž byl propůjčen matkám čtyř a pěti dětí, stříbrný se uděloval za šest a sedm dětí a zlatý Mutterkreuz mohly nosit jen ženy, které povily osm a více potomků.
Existovala údajně i verze pro čtrnáctičlenné rodiny posázená brilianty, je ale možné, že jde jen o pověst. Ostatních variant ale bylo do roku 1941 prokazatelně uděleno přes 4,5 milionu. Nositelky byly v Německu váženými osobnostmi. Byly přednostně obsluhovány na úřadech, v dopravních prostředcích jim museli cestující uvolnit místo k sezení a vojáci jim na ulicích salutovali. Pokud se ale jejich nositelka zpronevěřila ideálům čistého árijství, byl jí kříž odebrán a ve společnosti se stala naopak vyvrhelem.
Bund Deutscher Mädel
Programy podpory plození probíhaly v Říši na mnoha úrovních. Prvním stupněm byl Svaz německých dívek. Bund Deutscher Mädel zahájil svou existenci jako odnož nechvalně proslulého Hitlerjugendu, od kterého se odštěpil kvůli důrazu na výchovu k mateřství. Členkami se mohly stát rasově čisté Němky a jejich výchova probíhala podle přísných pravidel. Vlasy směly dívky nosit upravené do střídmých účesů, nesměly používat make-up, zakázaný byl alkohol i kouření. Místo toho se budoucí matky věnovaly tělesným cvičením a vzdělávání v německých ideálech. Historii už tak dost nechutného spolku ještě více poskvrnila děsivá epizoda z výročního shromáždění nacistů v Norimberku. V roce 1936 zde na 900 členek BDM otěhotnělo, mnohé se staly oběťmi sexuálního násilí ze strany svých soudruhů z Hitlerjugendu. Skandál vyústil ve stovky nucených potratů a Svaz německých dívek se z něj nikdy nevzpamatoval.
Glaube und Schönheit
Spolek Krása a víra dostal své jméno podle společensko-kulturní akce pořádané organizací BDM. Dospívající dívky na něm předváděly gymnastická cvičení, zpívaly germánské písně a hrály na hudební nástroje. Samotný spolek byl orientovaný daleko praktičtěji. Členkami se mohly stát dívky starší 17 let, náplň byla zaměřena na výuku domácích prací, péči o děti a lásku k manželovi, vůdci a říši. Dívky se zdokonalovaly i fyzicky. Na rozdíl od BDM, kde dívky pochodovaly v plné polní a tábořily pod širým nebem, se v Glaube und Schönheit kladl důraz na ženskost a krásu, která měla v německých mužích podnítit touhu plodit potomstvo. U členek byl dokonce oficiální státní propagandou podporován vztah k sexualitě, nahotě a naturismu.
Lebensborn
Jméno programu znamená v překladu „Pramen života“. Realita ale nemohla být poetice názvu vzdálenější. Program vznikl v roce 1935 v hlavě hlavního říšského ideologa Heinricha Himmlera. Jeho úkolem bylo zvýšit počet árijců, kteří měli osidlovat území vyprázdněná vyvražďováním méněcenných národů. K naplňování cílů vznikla po celé okupované Evropě síť sanatorií, kde se shromažďovaly rasově čisté árijky a anonymně zde plodily děti, které pak adoptovaly německé rodiny. Nejvíce sanatorií vzniklo v Norsku, kde se v devíti porodnicích narodilo kolem 10 tisíc dětí. Další „prameny života“ vznikaly Dánsku, Francii, Nizozemsku, Rakousku i v Čechách, kde program probíhal na zámku ve Veltrusech.
