Teroristický útok spáchaný před deseti lety v cílové rovince Bostonského maratonu připravil o život tři lidi, 500 dalších zranil a 17 připravil o končetiny. Nejmladší oběti bylo 8 let. Hon na pachatele atentátu byl největší akcí na území USA od 11. září 2001.
„Byl jsem dvacet metrů od místa, kde bomby explodovaly. Fotil jsem běžce a uslyšel jsem dva ohlušující výbuchy. Několik vteřin po sobě. Byly tak silné, že mi vlna srazila z hlavy čepici. Znělo to jako výstřel z děla a cítil jsem, jak mi tlak naráží do těla.“ Tak popisoval v rozhovoru pro časopis People amatérský fotograf Brian Walker okamžik, kdy 15. dubna 2013 vybuchly v cílové rovince Bostonského maratonu dvě podomácku vyrobené nálože. Tlakové hrnce nacpané výbušninou a ocelovými kuličkami způsobily mezi davem doslova masakr. „Lidi kolem mě začali křičet a utíkat. Padali přes zátarasy. Nemohl jsem se dostat pryč, tak jsem se vydal k místu výbuchu a cestou jsem mačkal spoušť fotoaparátu. Viděl jsem strašná zranění. Byli tam lidé bez končetin. Lidé, ze kterých tekla krev na chodník. Dva z nich neměli nohy. Výbuch jim je urazil u kolenou,“ vzpomíná Walker.
Pátrání
Bostonský maraton je doslova mamutí podnik, kterého se účastní 30 tisíc běžců. V ulicích se podél trasy tlačí na půl milionu lidí a nejvíce z nich se pochopitelně shromáždí kolem závěrečné míle. Město je sice protkáno sítí bezpečnostních kamer, ale jejich množství pátrání po záběrech pachatelů v jistém ohledu spíš ztěžovalo. Do ústředí vyšetřovacího týmu z nich FBI stáhla více než 33 terabajtů dat, další sem nepřetržitě proudily přes speciálně zavedené datové linky od stovek amatérských i profesionálních fotografů. Do pátrání se během několika málo hodin zapojilo 176 forenzních specialistů FBI a bezpočet řadových policistů i civilistů. Více než tisícovka federálních agentů, státních i městských policistů devět dní nepřetržitě pročesávala 12 bloků kolem epicentra výbuchu a sbírala i sebemenší úlomky možného důkazního materiálu. V bostonských laboratořích jich policejní experti analyzovali více než 3500 kusů, dalších 2700 jich putovalo expresní službou specialistům FBI do Quantica ve státě Virginie. Tým lingvistů mezitím překládal 2500 hodin textů a audiozáznamů. Prohledávali internetová fóra, tweety, příspěvky na Facebooku, textové zprávy a záznamy telefonátů. Cokoliv, co by mohlo pomoct pachatele identifikovat. Po dvou dnech nepřetržitého úsilí přišel průlom.
Ve večerních hodinách 18. dubna zveřejnila policie záznam bezpečnostní kamery obchodního domu Lord&Taylor, na kterém byli zachyceni dva mladíci, později identifikovaní jako bratři Tamerlan a Džochar Carnajevovi. FBI si v tu chvíli ještě nebyla jista, jestli jde o skutečné pachatele. Fotografii vypustila, aby aspoň poněkud omezila lavinu telefonátů amatérských vyšetřovatelů, kteří zahlcovali tísňové linky. Oba muži vzbudili podezření hlavně tím, že na rozdíl od ostatních svědků explozi zdánlivě nezaujatě pozorovali a pak z místa klidně odešli. Detailní průzkum dalších záběrů podezření potvrdil. Ve 14:41 oba bratři stojí poblíž cíle s batohy na zádech. O minutu později se rozchází, mladší Džochar je na dalším záběru vidět, jak pokládá batoh za kovovou zábranu, fotí si ho na telefon, pak kamsi volá a rychle odchází. Za několik okamžiků poté následuje výbuch.
Lockdown
Boston je povahou velmi liberální město. V metropoli a nejbližším okolí působí na 120 univerzit a vysokých škol, do kterých se sjíždí stovky tisíc studentů. Policie, FBI a další instituce jsou tu pod přísným dohledem akademické obce i veřejnosti, která žárlivě hlídá jakýkoliv zásah do občanských svobod. V noci 18. na 19. dubna se vše změnilo. Boston, který by jinak žil bezpočtem pomaratonských večírků, připomínal válečnou zónu. Lidé se stáhli domů, ulice byly poloprázdné, silnice plné policejních a vojenských vozů. V půl jedenácté v noci se rozezněly vysílačky svolávající všechny dostupné jednotky do kampusu univerzity MIT. V rozstříleném voze zde byl nalezen Sean Collier, sedmadvacetiletý strážník, který se ten večer dobrovolně přihlásil do služby. Bratři Carnajevovi se pravděpodobně plánovali zmocnit jeho zbraně, nebo chtěli ukrást policejní vůz a z uzavřeného města utéct. Auto ale bylo plné děr po kulkách a pistoli se vrahům nepodařilo z opasku mrtvého policisty vyprostit. Tušili však, že jejich vůz už figuruje ve všech policejních databázích, a rozhodli se unést auto jiné. Tentokrát i s řidičem.
Dun „Danny“ Meng krátce před jedenáctou večer zaparkoval na krajnici, aby rychle odpověděl na sms a pokračoval v cestě domů. Vzápětí hleděl do ústí pistole. Do auta mu vskočil neznámý muž, který se ho zeptal, jestli slyšel o útoku na Bostonský maraton. „To jsem udělal já. A právě jsem zabil policistu,“ prohlásil pak chladně. Únoscem byl Tamerlan Carnajev, který Menga přinutil jet do čtvrti Watertown, kde oba bratři naložili z garáže do auta několik krabic. Oba se před ním otevřeně bavili o svých činech a plánovali, že odjedou do New Yorku odpálit další nálože na Times Square. Meng pochopil, že on do New Yorku živý nedojede, a rozhodl se vsadit všechno na jednu kartu. Když únosci zastavili natankovat, vyběhl z auta a utekl přes silnici na druhou čerpací stanici, kde obsluha zavolala policii. Únosci sice už z místa ujeli, ale netušili, že v autě zůstal Mengův telefon. FBI podle něj vysledovala jejich trasu zpět do čtvrti Watertown, kde je zahlédla policejní hlídka. Než však na místo dorazily posily, spustili oba bratři palbu.
Přestřelka
Podle policejních analýz padlo na křižovatce ulic Laurel a Dexter na 300 výstřelů. Bratři Carnajevovi k tomu odpálili minimálně jednu další u bombu, na policisty hodili pět podomácku vyrobených granátů, a jednoho těžce zranili. Přijíždějící posily však poměr sil rychle otočily a postřeleného Tamerlana dokázali policisté během potyčky strhnout k zemi. Než ho však stačili spoutat, Džochar se dostal zpátky do auta a při pokusu ujet z místa přestřelky vlastního bratra přejel. Tělo za sebou táhnul několik desítek metrů, než havaroval a zmizel v noci. Tamerlan krátce po převozu do nemocnice zemřel.
Jestli na začátku lovu připomínal Boston policejní stát, finále už se odehrávalo za regulérního stanného práva. Bezpečnostní jednotky aktivovaly stav mezioborové spolupráce, který byl v USA zaveden po teroristických útocích 11. září. Městská doprava i taxislužba byla zastavena, příměstské linky přerušeny, školy, univerzity i úřady zůstaly zavřené, stejně jako většina podniků. Čtvrť Watertown byla neprodyšně uzavřena a byl vyhlášen zákaz vycházení. Na místě působily jednotky FBI, Úřadu pro kontrolu zbraní, Národní gardy, Ministerstva vnitřní bezpečnosti, diplomatické bezpečnostní služby a městské i státní policie. Příslušníci vstupovali do domů bez soudního povolení, což by jindy způsobilo skandál. Televize odvysílala výzvu strýce obou bratrů, a dokonce i vzkaz jejich otce, kterého se podařilo najít až v Dagestánu. Přes všechno úsilí se Džochara najít nepodařilo. Až dvě hodiny po uvolnění zákazu vycházení na policii zazvonil telefon. Jeden z místních obyvatel hlásil, že jeho člun uložený na zahradě má odhrnutou ochrannou plachtu a uvnitř leží člověk v kaluži krve.
Rozsudek
Dodnes se přesně neví, jak závěrečná přestřelka proběhla, ani jestli to vůbec přestřelka byla. Policisté uvedli, že po nich zraněný Carnajev pálil celou hodinu. Pozdější reportáže ale tvrdily, že bitva byla daleko kratší, a že se v úkrytu v lodi žádná zbraň nenašla. Teroristu se v každém případě podařilo zatknout živého. Z vážných střelných zranění se uzdravil a v roce 2015 stanul před soudem. Ve svých 30 letech je dnes nejmladším člověkem v USA, který čeká na vykonání rozsudku smrti.
