Nacistický vojevůdce Erwin Rommel se proslavil jako geniální stratég tankové války v severní Africe, kde nepřítele drtil nezvykle odvážnými tankovými výpady, během kterých leckdy denně urazil i stovky kilometrů. Už méně se ví, že jeho sbor tyto vyčerpávající akce podnikal pod vlivem pervitinu - látky, kterou němečtí vojáci oficiálně dostávali na povzbuzení už od začátku války. Rommel měl také pohnutý osobní život. Kromě toho, že ho Hitler v závěru války dohnal k sebevraždě, měl zřejmě na svědomí i život matky svého nemanželského dítěte.
Erwin Rommel, zvaný podle svých afrických úspěchů Pouštní liška, byl jeden z nejslavnějších nacistických vojevůdců. Německá propaganda ho vykreslovala jako dokonalého muže, který statečně velí své armádě vždy v jejím čele (což byla pravda), už méně se Němci chlubili nezvyklou Rommelovou popularitou u spojenců. Rommel totiž nebyl žádný zavilý nacista, nevraždil Židy, k zajatým nepřátelům se choval podle ženevských konvencí a s respektem o něm nakonec mluvili i jeho nepřátelé na bojišti, britský velitel Bernard Montgomery a americký generál George Patton.
Ale i přesto měl ve svém životě pár temných kapitol. Jedna pochází z jeho mládí, kdy v roce 1910 nastoupil na vojenskou školu do Gdaňsku. Zde se zamiloval do jisté Lucie Marie Mollinové, dívky z bohaté rodiny s italsko-polskými kořeny, a dokonce se s ní zasnoubil. Když byl však v roce 1912 na cvičení zpět ve svém rodném Württembersku, zde si začal aféru s jinou dívkou, dvacetiletou dcerou švadleny a příležitostnou prodavačkou ovoce Walburgou Stemmerovou. A co čert nechtěl, o rok později se jim narodila dcera Gertrud. Rommel byl zprvu nadšený, odhodlaný opustit svou snoubenku a vzít si Walburgu, ale zasáhla Rommelova matka, která razantně prohlásila, že chudá dcera švadleny nebude její snachou. Rommel byl v podstatě vmanévrován do sňatku s Lucií Marií, kterou si opravdu v roce 1916 vzal. Ale se svou nemanželskou dcerou nadále udržoval kontakt, dokonce měl uzavřenou pojistku, podle které by v případě jeho smrti v první světové válce veškerou rentu dostala právě Gertrud. Walburga, která Rommela velmi milovala (údajně byl jedinou láskou jejího života), tak stále doufala, že se rozvede a vrátí se k ní. V tom jí utvrzoval i stav jeho manželství, které bylo dlouho bezdětné. Až po dvanácti letech se Rommelovým nakonec přece jen narodil syn Manfred. Walburga, zmožená neštěstím, následně spáchala sebevraždu (i když oficiálně byl důvod jejího skonu uveden zápal plic). Rommelovi se alespoň postarali o 15letou nemanželskou dceru Gertrud.
Druhá zajímavost z Rommelova života se týká jeho neúnavných tankových útoků. Už když byl nasazen při dobývání Francie v roce 1940, jeho tanková divize ohromovala nevídanými přesuny. Tehdy dokonce měla na svědomí dosavadní rekord, když během jednoho útoku urazila za jeden den celých 230 kilometrů. Později vyšlo najevo, že její členové, jako mnohé další jednotky Wehrmachtu, takový zápřah vydržely jen díky přísunu „léku na vzpružení“ zvaného pervitin. Ten byl v Německu syntetizován v roce 1937 a pod komerčním názvem „Pervitin Tabletten“ byl podáván i německým vojákům. Tankové divize „sjeté na piku“ (včetně samotného Rommela, který tabletami také nepohrdnul) takhle řádily i během afrického tažení o rok později, kde proti nim stály britské jednotky, pro změnu nastřelené jinou drogou, benzedrinem. Obě látky se s postupujícím časem přestaly používat, když se objevily těžké závislosti i ošklivé nežádoucí účinky.
Nejvíc pozoruhodný na Rommelově osudu však byl jeho konec. Za ten by se nemusela stydět ani ta nejdivočejší antická tragédie. Pusťte si další epizodu Životů slavných v úvodu článku a dozvíte se víc. Všechny díly série pak můžete sledovat na internetové televizi Mall.tv zde.
