Žádná postkomunistická země nezvládla přechod od socialismu k svobodné tržní ekonomice lépe než Česká republika. V devadesátkách se ve skutečnosti rodil náš sociální a hospodářský vzestup, i když tu éru někdo zobrazuje jako džungli vražd a zlodějin.
Poslední dobou to vypadá, že František Mrázek, Ivan Jonák nebo takzvaní orličtí vrazi neslezou z televizních obrazovek. Seriály hrané i dokumentární z nich po letech činí profláklejší tváře, než jakými kdy byli.
Na devadesátkové šanony už se sneslo hodně prachu, přímí aktéři tehdejších dějů odcházejí, umírají, ostatním se horší paměť, zbytek si v nitru pojmenovává éru, kterou nezažil či v ní byl jen dítětem. Což představuje obstojné výchozí podmínky si onu dobu začít interpretovat jednostranněji, než jaká byla, a přebarvováním už celkem dávného času získávat trumf do ideologických svárů přítomných, ba – a zejména – nadcházejících. A s tímto trumfem v ruce třeba vzývat a přivolávat opět socialismus. Což je paradoxní, neboť to byl mnohem spíše než tržní ekonomika, budovaná od 90. let, právě socialismus – ten normalizační, ve stylu „kdo nekrade, okrádá rodinu“ –, jenž formoval Mrázky a Jonáky.
Na ulici jsme se nebáli
Ne snad, že by něco „lakovaly“ přímo zmíněné seriály. Jejich poutavost a divácká obliba z velké míry plynou z věrného, nevychýleného zachycení a v rámci možností, zdá se, objektivního líčení „polosvěta devadesátek“. Jenže je to líčení převážně pohledem, řekněme, policejním, kriminalistickým. Kriminalisté jsou buď přímo dalšími hvězdami oněch seriálů, nebo jim rovnou píšou scénáře. Což už samo o sobě nutně svádí k poněkud jednostrannějšímu výkladu. Policajt nebo kriminalista zkrátka z titulu svého povolání vidí jakoukoli dobu, jakoukoli dekádu, ať už léta 90., nebo probíhající desetiletí, temněji než prakticky kdokoli jiný, od pokladní v supermarketu po operního pěvce. Omylem – někdy ovšem zlým záměrem – je přejímat nebo interpretovat nutně zúžený pohled kriminalistův jako pohled široký a obecný. Pak se totiž z 90. let stává třeba éra, kdy se na „ulicích střílelo z automatických zbraní a kdy se podnikatel Ivan Jonák proháněl Prahou v bílém saku a s hřívou vlasů“, jak nedávno napsaly jedny tuzemské noviny. I když jedním dechem dodaly, že jde o „absurdnější a divočejší podobu éry“, ani to není korektní.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
