V neděli 22. června 1941 zahájilo hitlerovské Německo útokem na Sovětský svaz bez vyhlášení války realizaci Hitlerovy směrnice č. 21 z 18. prosince 1940, stanovící zásady plánu „Barbarossa“. Operace měla původně začít už 15. května, ale balkánské tažení ji o pět týdnů oddálilo. Podle tohoto plánu mělo dojít k porážce SSSR během krátkého tažení ještě před skončením války proti nepoddajné Churchillově Británii. Za hlavní strategické cíle byly určeny Leningrad, Moskva, středoruská průmyslová oblast a Doněcká pánev. „Konečným cílem operace je vytvoření ochranné bariéry proti asijskému Rusku na všeobecné linii Volha–Archangelsk. Takto bude možné v případě potřeby vyřadit Luft­waffe poslední průmyslová území zbývající Rusku ještě na Uralu,“ stálo ve směrnici č. 21. Porážku SSSR mělo zajistit nasazení většiny německých pozemních sil kromě svazků a útvarů nezbytných k výkonu okupační správy v zotročených zemích. Luftwaffe měla „uvolnit pro tažení na východ tak mohutné síly na podporu pozemního vojska, aby bylo možno počítat s rychlým průběhem pozemních operací a aby poškození východoněmeckého prostoru nepřátelskými leteckými útoky bylo co možná nejmenší“.

Když Hitler 3. února 1941 vy­slechl na poradě v Berchtesgadenu za Keitelovy a Jodlovy přítomnosti Brauchitschovu a Halderovu podrobnou zprávu o plánu války proti Sovětskému svazu, ujistil generalitu o úspěchu: „Až se začne realizovat plán ,Barbarossa‘, zatají svět dech a ustrne.“

Nesprávné odhady