Sovětští vojáci během zimní ofenzívy v letech 1941 až 1942, která způsobila německé pozemní armádě první velkou porážku ve druhé světové válce a zhatila její záměry bleskově porazit Rudou armádu

Sovětští vojáci během zimní ofenzívy v letech 1941 až 1942, která způsobila německé pozemní armádě první velkou porážku ve druhé světové válce a zhatila její záměry bleskově porazit Rudou armádu Zdroj: APIC / Getty Images

Křížové tažení proti bolševismu mělo burcovat veřejné mínění antikomunisticky smýšlejících lidí nejen v třetí říši a ve státech jí přátelsky nakloněných, ale i v Němci porobených západoevropských zemích, odkud se rekrutovali dobrovolníci sloužící ve Waffen-SS
Září 1941: Sovětský velvyslanec v Británii Ivan Majskij děkuje dělníkům v závodě v Midlands za první tank pro Rudou armádu. Pokřtili ho Stalin.
V letním a podzimním tažení 1941 se rudoarmějci často masově vzdávali
Den po přepadení SSSR informoval Daily Sketch, že „Rusové drží nacisty na 1500mílové frontě“
4
Fotogalerie

Operace Barbarossa: Napadení SSSR skončilo pro Hitlera fiaskem. Přehlídka v Moskvě se nikdy nekonala

Před osmdesáti lety zaútočilo nacistické Německo na Sovětský svaz. Dějiny vojenství nepoznaly zkázu tak apokalyptického rozsahu. Sovětská odborná literatura pak celá desetiletí tvrdila, že v přesile byl agresor, snažila se tak aspoň částečně ospravedlnit katastrofální porážky v počátečním období Velké vlastenecké války. K žádnému jinému datu se neobjevovaly překroucenější údaje. Ve skutečnosti mělo Německo a jeho spojenci sice převahu v lidech, ale Sovětský svaz měl zase přesilu v tancích, letectvu a mírnou v dělostřelectvu.

V neděli 22. června 1941 zahájilo hitlerovské Německo útokem na Sovětský svaz bez vyhlášení války realizaci Hitlerovy směrnice č. 21 z 18. prosince 1940, stanovící zásady plánu „Barbarossa“. Operace měla původně začít už 15. května, ale balkánské tažení ji o pět týdnů oddálilo. Podle tohoto plánu mělo dojít k porážce SSSR během krátkého tažení ještě před skončením války proti nepoddajné Churchillově Británii. Za hlavní strategické cíle byly určeny Leningrad, Moskva, středoruská průmyslová oblast a Doněcká pánev. „Konečným cílem operace je vytvoření ochranné bariéry proti asijskému Rusku na všeobecné linii Volha–Archangelsk. Takto bude možné v případě potřeby vyřadit Luft­waffe poslední průmyslová území zbývající Rusku ještě na Uralu,“ stálo ve směrnici č. 21. Porážku SSSR mělo zajistit nasazení většiny německých pozemních sil kromě svazků a útvarů nezbytných k výkonu okupační správy v zotročených zemích. Luftwaffe měla „uvolnit pro tažení na východ tak mohutné síly na podporu pozemního vojska, aby bylo možno počítat s rychlým průběhem pozemních operací a aby poškození východoněmeckého prostoru nepřátelskými leteckými útoky bylo co možná nejmenší“.

Když Hitler 3. února 1941 vy­slechl na poradě v Berchtesgadenu za Keitelovy a Jodlovy přítomnosti Brauchitschovu a Halderovu podrobnou zprávu o plánu války proti Sovětskému svazu, ujistil generalitu o úspěchu: „Až se začne realizovat plán ,Barbarossa‘, zatají svět dech a ustrne.“

Nesprávné odhady

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!