nahoru

Budoucí prezident za mřížemi. Před 70 lety zatkla StB Gustáva Husáka. Ve vězení ho mučili, dostal doživotí

Šimon Kadeřávek6. února 2021 • 12:00
Budoucí prezident za mřížemi. Před 70 lety zatkla StB Gustáva Husáka. Ve vězení ho mučili, dostal doživotí
foto: archiv

Nechybělo mnoho a normalizační Československo by přišlo o jeden ze symbolů, tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka. Pro osmatřicetiletého komunistického funkcionáře si došli 6. února 1951, tedy v době stranických čistek. Husák byl vystaven tvrdým výslechům, ve vykonstruovaném procesu obdržel doživotní trest.

Rodák z bratislavské Dúbravky vystudoval gymnázium, patřil mezi premianty, střední školu ukončil s vyznamenáním. V meziválečných letech se výrazněji sblížil s ideologií, která ho málem připravila o život, v roce 1929 vstoupil do Komunistického svazu mládeže. Jeho další kroky mířily na vysokou školu, konkrétně na práva, která ukončil s červeným diplomem. Nadějný advokát začal pracovat po boku Vladimíra Clementise, toho shodou okolností rovněž smetly procesy v 50. letech.

Mně nebezpečí nehrozí!

Za druhé světové války se angažoval v odboji proti Jozefu Tisovi, v té době zastával post místopředsedy Komunistické strany Slovenska. Po válečném běsnění přišla další pohroma, tentokrát prohrané parlamentní volby. Zatímco v Čechách komunisté slavili úspěch, na Slovensku získali první místo politici z Demokratické strany. I přesto působil Husák na několika vysokých funkcí, do roku 1950 byl předsedou Sboru pověřenců, což byl orgán, který měl na starost výkonnou moc na Slovensku.

Začátkem 50. let už byly v plném proudu politické čistky, někdejší spolupracovníci Gustáva Husáka končili na popravišti. Nejdříve StB zatkla Vladimíra Clementise, ten ale skončil ve skupině s Rudolfem Slánským, což mu výrazně uškodilo a čekal ho trest smrti. Husák však věřil, že jemu nebezpečí nehrozí, považoval se totiž za oddaného soudruha a zapáleného komunistu.

Chyba. Tehdy si životem nebyl jistý ani sám Klement Gottwald. U Husáků se zatýkalo 6. února 1951. Budoucí čelný představitel Československa okusil všechny možné metody. O těch se dozvídáme z dopisu, který poslal krátce po propuštění v roce 1960. Psaní bylo určeno pro generálního tajemníka a prezidenta Antonína Novotného.

Buržoazní nacionalista Husák

Husák zažil fyzické týrání i psychický nátlak, ve své výpovědi se zmiňuje o častém stěhování. Dle historika Petra Blažka strávil začátek vězení v obávaném zámku v Kolodějích. Postupně vyzkoušel další nechvalně proslulá zařízení jako Ruzyně, Mírov či Pankrác. Slovenský politik podotkl také mráz, který musel v době zatčení snášet.

Výslechy se nesly v klasickém duchu, absence spánku, mlácení, urážky a přesvědčování o činech, které dotyčný údajně udělal. „Vydržel jsem 72 hodin, poté mi přestaly fungovat smysly,“ nechal se slyšet v dopise. Ani jeho zjev nebyl bez poskvrny. „Slézala mi omrzlá kůže, dokonce ke mně musel být přivolán doktor.“

Čím se vůbec Gustáv Husák provinil? Oficiálně byl označen za slovenského buržoazního nacionalistu (podobně jako Clementis). Proč však neskončil ve stejném procesu jako jeho souputník? Důvody můžeme hledat v tvrdohlavosti a jisté profesionalitě, Husák opakovaně odmítal a odvolával vymyšlené věci. Jistá odvaha se mu musí nechat, protože přežil i setkání se sadistickým dozorcem Doubkem. Vzdor mu možná zachránil život, před soud přestoupil až v roce 1954, tedy rok po smrti Gottwalda a Stalina, kdy čistky pomalu ustávaly.

Doživotně odsouzený

Proces s buržoazními nacionalisty proběhl v dubnu 1954, na lavici obžalovaných bychom našli kromě Husáka ještě básníka Ladislava Novomeského či literáta Ivana Horvátha. Všechny spojoval jediný fakt, narodili se na Slovensku. Husák vyslechl zdrcující rozsudek, za mřížemi měl strávit celý zbytek života. Člověk, který se později stal nejvyšším představitelem Československa, ve vězení přežil. Údajně si zachovával odstup od ostatních trestanců.

My už dnes víme, že JUDr. Gustáv Husák byl z vězení propuštěn v roce 1960, krátce poté sepsal zmíněný dopis. „Zpočátku jsem byl přesvědčen, že v mém případě jde o tragický omyl,“ píše Husák. „Po těžkých zkušenostech jsem však přišel k jasnému poznání, že těmto lidem, těmto orgánům, nejde o zjištění skutečné pravdy, o objasnění faktů. Jde jim výlučně o donucení k přiznání, bez ohledu na skutečnost, na pravdu,“ zdůvodnil si tehdejší procesy.

Husák na Komunistickou stranu nezanevřel, v roce 1963 byl dokonce plně rehabilitován. Před srpnovou invazí stoupal hierarchií vzhůru. V květnu 1971 se stal generální tajemníkem ÚV KSČ, následně zastával funkci prezidenta a měrou vrchovato use podílel na šedivé normalizaci Československa po dalších dlouhých 20 let. Stal se symbolem neměnnosti komunistického režimu v naší zemi. Funkcionář zemřel 18. listopadu 1991 v Bratislavě.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku