nahoru

Zdánlivě honosné vítězství, které stálo Mussoliniho spoustu sil. Před 85 lety začala italská invaze do Etiopie

Šimon Kadeřávek 4. října 2020 • 11:20
Zdánlivě honosné vítězství, které stálo Mussoliniho spoustu sil. Před 85 lety začala italská invaze do Etiopie
foto: Wikipedia.org

V předvečer druhé světové války mělo několik států možnost vyzkoušet své zbraně. Mezi takové země se zařadila i Itálie, která chtěla získat vliv ve východní Africe. Napadení Etiopie odstartovalo 3. října 1935 a kromě masakrů přineslo také použití chemických látek. Všemu tiše přihlížela Společnost národů, organizace však nepřistoupila k výraznějším postihům.

Entrée pro celou situaci započalo v 80. letech 19. století, kdy Italové po Etiopii pokukovali. Vmísili se do vnitrostátní politiky a císařem se stal Menelik II., ten měl s domnělými spojenci podepsat dvojjazyčnou smlouvu. V italské verzi měla být věta, ve které stálo: „Etiopské císařství se stává italským protektorátem.“ Císař vše nevědomky podepsal, věci se daly rychle do pohybu.

Sedmého prosince 1895 vstoupili Italové, kteří tehdy měli pod správou nedalekou Eritreu a kus Somálska, na etiopskou půdu. Nerovný souboj trval zhruba čtyři měsíce, než se obě armády setkaly u města Adwa. Agresoři narazili na tuhý odpor a velmi propracovanou obranu, a tak si Itálie musela nechat zajít chuť.

Hra kočky s myší

O třicet let později už byl ve vedení jihoevropského státu Benito Mussolini. Duce chtěl demonstrovat sílu a do oka mu padla zemička nedaleko italských kolonií. V roce 1925 vznikl plán na poklidnou anexi Etiopie, realizace nastala až o pár let později. Mussolini se na invazi důkladně připravoval, opravoval přístavy a cesty v Somálsku, Eritree a Libyi.

Italské jednotky dokonce pořádaly cvičení na hranicích, výjimkou nebyly ani různé provokace. Za zmínku stojí napadení etiopského oddílu zhruba 80 kilometrů ve vnitrozemí. I na tom lze vidět, jak si byli Italové jistí svým vítězstvím, Mussolini se domníval, že bude mít jasnou převahu. V září 1935 se na území Eritrey a Libye nacházelo zhruba čtvrt milionu vojáků, kteří měli vyrazit do akce.

Československý protest

V brzkých ranních hodinách třetího října přišel rozhodující rozkaz. Italové v čele s Emilio de Bonem přešli hranice a zamířili na hlavní město. Spousta vojáků i důstojníků si myslela, že půjde o rychlou záležitost. Opak byl pravdou. Etiopská armáda, kterou vedl císař Haile Selassie I., kladla tuhý odpor. Do karet jí hrály také přírodní podmínky, se kterými měli Italové problém.

Jak sledoval celou situaci svět? Mussolini se na to předem připravil, dohodl se s Francii i Velkou Británii. Jednání, která proběhla, byla překřtěna na „africký Mnichov“, protože Společnost národů hodila Etiopii přes palubu. Proběhlo sice hlasování o zákazu prodeji nafty, ale „pro“ zvedlo ruku jen devět států (mezi nimi i Československo), a tak italské řádění na mezinárodní půdě prošlo.

Yperit? Není problém

Když vojska dosáhla města Makala maršál De Bono odmítl pokračovat dál, a tak byl nahrazen Pietrem Badogliem. Tento muž měl na svědomí zvěrstva, která v africké zemi Italové napáchali. Etiopané totiž přešli na strategii překvapivých výpadů, protože neměli šanci čelit lépe vybavené armádě. Badoglio požádal Mussoliniho o další vojáky a svolení použít chemické zbraně. Nad Etiopií se tak začala prohánět letadla, která vypouštěla yperit.

Krvavá situace pokračovala až do května následujícího roku, kdy císař utekl do exilu. Italská armáda vítězně vstoupila do Addis Abeby. Mussolini ohlásil dobytí Etiopie rozjásanému davu. Rychle byl zřízen nový státní útvar, Italská východní Afrika, která měl pod svou správou Etiopii, Eritreu a Somálsko. V čele stál místokrál, kterým byl někdejší maršál Badoglio. Později jej vystřídal Rodolfo Graziani.

Etiopané se nikdy s italskou správou nesmířili a na denním pořádku byly partyzánské boje. Exilový císař Haile Selassie I. zatím objížděl svět. „Dnes jsme to my, zítra to můžete být vy!“ hřímal při jednom z projevů. Invaze si vyžádala přes 700 tisíc etiopských životů, ztráty na italské straně jsou zkreslené.

Pravdou ale zůstává, že Mussoliniho boj v Etiopii vyčerpal. Armáda totiž přišla o tisíce vojáků, zanedbatelná nebyla ani materiální stránka věci. Někteří historici se domnívají, že důstojníci, kteří byli zabiti v Africe, chyběli poté ve druhé světové válce v Evropě. I přesto všechno zůstává etiopská invaze krvavou předehrou největšího konfliktu historie.

Šimon Kadeřávek




Diskuse ke článku