Ruka v týl svého souseda vrazila zákeřně dýku, kterou držela. Před 80 lety vstoupila Itálie do války | Reflex.cz
nahoru

Ruka v týl svého souseda vrazila zákeřně dýku, kterou držela. Před 80 lety vstoupila Itálie do války

Jaroslav Šajtar10. června 2020 • 15:10
Ruka v týl svého souseda vrazila zákeřně dýku, kterou držela. Před 80 lety vstoupila Itálie do války
foto: Wikimedia Commons

Když Británie evakuovala své expediční síly z Dunkerku a francouzská armáda se hroutila, vycítil italský duce Benito Mussolini příležitost a před 80 lety, v pondělí 10. června 1940, vyhlásil zemi galského kohouta a Spojenému království válku. Učinil tak v chvástavém projevu, pro něj tak příznačném, z Palazzo Venezia.

„Jdeme do války proti těmto plutokratickým a reakčním demokraciím Západu, které brzdily rozvoj a často ohrožovaly samu existenci i národa italského... Naše svědomí je naprosto klidné...“ Co o tomto kroku soudil ostatní svět, nejlépe vystihla slova prezidenta Spojených států amerických Franklina Delana Roosevelta, jenž prohlásil: „V tento desátý den měsíce června 1940 vrazila ruka v týl svého souseda zákeřně dýku, kterou držela.“

Co si makaróni připravili

Jenže, jak se záhy ukázalo, přes velkohubá Mussoliniho tvrzení nebyla Itálie na válku připravena. Ekonomicky ji značně vyčerpala vydatná a nákladná podpora Frankových pučistů během občanské války ve Španělsku. V den vyhlášení války italská armáda čítala 1 687 950 vojáků a vznikla tři velitelství skupin armád, velitelství ozbrojených sil v severní a východní Africe, devět štábů armád, 26 štábů sborů (z toho po jednom alpském, motorizovaném, obrněném a rychlém) a 75 divizí, z toho 43 pěších, pět horských, tři motorizované, devět motorizovaných určených pro severní Afriku, po třech obrněných, rychlých a divizí milice a po dvou dalších motorizovaných a libyjských. Na italském území se nacházelo 53 divizí, v Albánii pět, na Dodekanéských ostrovech jedna, v Libyi 14 a ve východní Africe dvě.

Letecký park tvořilo 3296 letounů, z toho 1796 u jednotek v bojové pohotovosti, z nich 1377 bojových. Regia Aeronautica čítala 101 400 osob (6000 důstojníků, 11 400 poddůstojníků a 84 000 vojínů) včetně 6340 pilotů.

Z ostudy kabát

Hned první tažení italských vojsk (10. až 24. června 1940 na alpské frontě proti Francii) jim žádné vavříny nepřineslo. Skupina armád „Západ“, tvořená 1. a 4. armádou, se marně snažila zlomit odpor mnohem slabší Alpské armády. Boje na této frontě stály Italy 6029 mužů.

Osmadvacátého října 1940 následoval útok 105 600 italských vojáků proti Řecku, ale vypadalo to, že statečně bojující Heléni agresory vyženou i z Albánie. Na pomoc tedy přispěchal říšský kancléř Adolf Hitler, který nechtěl svého ideového spojence vystavit takové potupě, a obě mocnosti si porobily Řecko i Jugoslávii.

Hlavní frontou se po tři roky pro italské ozbrojené síly stala severní Afrika. V den vstupu Itálie do druhé světové války zde působila 5. armáda o síle devíti divizí, operující proti Tunisku, a 10. armáda, čítající pět divizí a stojící na egyptských hranicích. Celkem se zde nacházelo 236 000 vojáků, 2148 děl a minometů a 339 tanků. Mnohem slabší britská vojska však 10. armádu rozprášila natolik, že z ní zbylo pouhých 10 000 mužů. Přišla o 133 295 zajatců, všechny tanky a většinu děl. Severoafrické tažení skončilo pro Itálii 13. května 1943 kapitulací v Tunisku.

Pro útok na Sovětský svaz poskytl duce Německu Italský expediční sbor v Rusku (CSIR), v roce 1942 reorganizovaný na 8. armádu (ARMIR – Italská armáda v Rusku), která v bitvě na Donu v zimě 1942–1943 přišla skoro o všechny těžké zbraně, 60 % důstojníků a 50 % poddůstojníků a vojínů.

Kapitulace

Desátého července 1943 se Spojenci úspěšně vylodili na Sicílii a 3. září Italové kapitulovali, což Spojenci oficiálně oznámili až 8. září. Podle úředních údajů ztratily italské ozbrojené síly od 10. června 1940 do 8. září 1943 66 686 padlých a zemřelých na zranění, 111 579 nezvěstných a zemřelých v zajetí a 26 081 zemřelých na nemoci (pro zajímavost: k 10. červnu 2020 činil počet zemřelých v důsledku nákazy novým koronavirem COVID-19 34 043), úhrnem tedy 204 346 mrtvých a nezvěstných. (Není-li uvedeno jinak, je většina údajů v tomto článku převzata z knihy Druhá světová válka 1939–1945. Malá encyklopedie, vydané v Praze roku 1966, a z publikace Borise Vadimoviče Sokolova SSSR a Rusko na jatkách. Ztráty na lidech ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2013.)

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější