Na vojenském hřbitově v anglickém Brookwoodu jsou pohřbeni také českoslovenští vojáci – například velitel 310. československé stíhací peruti Alexander Hess nebo Dolores Šperková Prchalová, která v roce 1941 vstoupila do WAAF (Ženských pomocných leteckých sborů) a usilovala, aby československé ženy měly svou vlastní jednotku. Že by v ní neměl kdo sloužit? Dlouhá léta se uvádělo, že u Královského letectva a pozemních sil za války působila pouze hrstka žen z Československa. Badatel Ivan Procházka zjistil, že skutečnost je docela jiná.
Kdy byly britské pomocné sbory ustaveny?
Během první světové války. Po jejím skončení byly s výjimkou ošetřovatelských sborů rozpuštěny. Devátého září 1938 vydal britský král Jiří VI. výnos, na jehož základě byly ženské pomocné armádní sbory obnoveny.
Velitel 310. československé stíhací peruti Alexander Hess vyzdvihoval „obětavost, úžasnou píli a svědomitost vzácných anglických žen, které vykonávaly ve WAAF odpovědnou službu, jež jim vlastí právem byla ve vedení války svěřena“.
Samozřejmě nebyl sám, kdo ženy v uniformě oceňoval, František Fajtl hovořil podobně. Někteří vojáci nepochybně zpočátku trpěli určitými předsudky – jeden britský důstojník RAF ještě během války prohlásil, že když se dozvěděl, že do Královského letectva budou přijímány ženy, byl rozhodně proti. Válka je přece práce pro muže. Vzápětí ale dodal, že děkuje Bohu za ženy, které jsou na jeho základně. „RAF je na ně hrdé. Zatraceně dobře zastaly práci mužů, pomohly nám vyhrát bitvu o Británii.“ Samotné ženy pak vzpomínaly na to, že se k nim vojáci chovali férově.
Mechanik Jindřich Prokop v deníkovém záznamu z 31. srpna 1940 píše, že stíhač Jaroslav Malý sestřelil dorniera, Stanislav Zimprich sundal stodevítku a velitel Hess poslal k zemi dva nepřátelské letouny. Radost z úspěchu se toho dne však mísila se smutkem, jelikož padl první československý pilot, Jaroslav Štěrbáček, jehož hurricane se zřítil do Temže. Na závěr Prokop také líčí život na základně a zmiňuje, že se jednou týdně pořádají taneční večery, které se hodí „pro navázání známostí s příslušnicemi WAAF a zlepšení konverzace“. O sňatky pak nebyla nouze.
Řada britských příslušnic WAAF se provdala za československé vojáky a sňatkem získala československou státní příslušnost. Uvedu jenom pár z nich: Ellen Faulknerová se provdala za pilota 310. stíhací peruti Jana Svobodu, Margaret Bushová za Jana Smudka, jenž v Británii vystupoval pod krycím jménem Karel Doubek a létal u 68. noční stíhací peruti. Edith Gilliessová si vzala Josefa Matějíčka od třistajedenáctky. Jean Wendy Thomasová, která sloužila u WAAF od roku 1940 jako šifrantka, měla svatbu s důstojníkem Antonínem Špačkem. Joyce Turnerová, jež do WAAF vstoupila v lednu 1940, se na Vánoce 1942 vdala za pilota z třistadesítky Aloise Mžourka. V květnu 1944 se jim narodil syn a Joyce manželovi slíbila, že kdyby se mu ve službě něco stalo, vrátí se do Československa s dítětem sama. Svůj slib splnila. Když jako vdova v červenci 1945 přijela do Prahy, dokázala česky říci akorát: Jak se máš? Miluji tě. Dobrou noc.
Neznalost češtiny byla po válce životu nebezpečná. V rozhlase se odvysílalo upozornění, že se v Československu nacházejí britské manželky našich pilotů, tak aby lidé byli obezřetní a nespletli si je s Němkami…
Taky Joyce málem vyhodili z vlaku, protože nerozuměla… Po únoru 1948, když byli českoslovenští zahraniční vojáci pozavíráni v komunistických kriminálech, se některé ženy vrátily do Velké Británie. Jiné tady zůstaly, mezi nimi i Edith Matějíčková, která v závěru života sepsala v češtině i angličtině svoje vzpomínky na pětiletou službu u WAAF. Joyce Mžourková Kadečková pracovala jako překladatelka a byla poradkyní u filmu Nebeští jezdci.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
