V bitvě u Cušimy utrpělo ruské námořnictvo nejtěžší a nejpotupnější porážku ve své historii | Reflex.cz
nahoru

V bitvě u Cušimy utrpělo ruské námořnictvo nejtěžší a nejpotupnější porážku ve své historii

Jaroslav Šajtar27. května 2020 • 11:40
V bitvě u Cušimy utrpělo ruské námořnictvo nejtěžší a nejpotupnější porážku ve své historii
foto: Wikimedia

Po kapitulaci Port Arthuru se maršál Iwao Ójama znovu pokusil obklíčit ruskou armádu a u Mukdenu ji porazil, generál Alexej Nikolajevič Kuropatkin se však opět stáhl na další obrannou pozici u S’-pchengu, kde oba protivníci zůstali až do konce války.

Při vypuknutí rusko-japonské války sice carské loďstvo s 335 válečnými loděmi o výtlaku 543 100 tun zaujímalo po Británii a Francii na papíře třetí místo na světě, mnohá plavidla však byla zastaralá a výcvik posádek rovněž neodpovídal požadavkům doby.

Pasivita a porážka

Po smrti obratného viceadmirála Stěpana Osipoviče Makarova 13. března 1904 ruské loďstvo až na vladivostocký oddíl křižníků zůstávalo pasívní. Pokus admirála Vilgelma Vitgefta uniknout z Port Arthuru skončil 10. srpna porážkou v námořní bitvě ve Žlutém moři a čtyři dny nato utrpěl porážku i vladivostocký oddíl křižníků.

Plavba smrti vstříc

Carské námořnictvo utrpělo v bitvě u Cušimy ve dnech 27. až 28. (podle starého kalendáře 14. až 15.) května 1905, do té doby považované za jedno z největších námořních střetnutí moderní historie, nejtěžší a nejostudnější porážku za 209 let své existence. Nesourodý slepenec lodí (kolem čtyř moderních bitevních o výtlaku 13 500 tun se nakupily četné staré, pomalé a hůře vyzbrojené) viceadmirála Zinovije Petroviče Rožestvenského, jenž 14. října 1904 vyplul z Libavy, poté, co překonal vzdálenost 18 000 mil, dospěl ke své totální zkáze, navíc provázené nejhlubším ponížením, jaké kdy poskvrnilo svatoondřejskou vlajku, neboť kontradmirál Nikolaj Ivanovič Něbogatov se v rozporu s námořními tradicemi vzdal. Za to ho odsoudili k trestu smrti zastřelením, jejž mu změnili na desetileté vězení v Petropavlovské pevnosti, odkud ho však již v roce 1909 propustili.

Z 38 plavidel účastnivších se bitvy u Cušimy na ruské straně, na nichž sloužilo 16 170 osob, kleslo ke dnu v důsledku bojové činnosti protivníka nebo potopení či vyhození do vzduchu vlastními posádkami jedenadvacet, sedm se vzdalo nebo je Japonci zajali. Dělostřelecká palba a torpéda potopily osm ruských bitevních lodí, tři křižníky, pět torpédovek, pomocný křižník a tři dopravní lodě. Něbogatov vydal nepříteli čtyři bitevní lodě. K rodným břehům se probily křižníky Almaz a Izumrud a torpédovky Bravyj a Groznyj. V internaci v neutrálních přístavech se ocitly křižníky Oleg, Avrora a Žemčug, torpédovka Bodryj, dopravní lodě Koreja a Anadyr a parník Svir. Zahynulo 5045 ruských námořníků (209 důstojníků, 75 konduktorů a 4761 příslušníků mužstva), 803 utrpěli zranění (172 důstojníků, 13 konduktorů a 718 příslušníků mužstva) a 7282 padlo do zajetí. Nejvíce námořníků – 925 – zahynulo na bitevní lodi Kňaz Suvorov. Na bitevní lodi Imperator Alexandr III jich přišlo o život 867.

Na japonské straně se bitvy u Cušimy zúčastnilo 95 bojových a pomocných plavidel, na nichž se nalézalo 17 000 osob. Podle oficiálního hlášení admirála Heihačiróa Tógóa císařské námořnictvo ztratilo pouhých 754 námořníků (116 zahynulých a 538 raněných) a tři torpédovky.

Po bitvě zveřejnil britský deník Times následující údaje: Japonské loďstvo, tvořené 76 loďmi o celkovém výtlaku 274 184 tun, potopilo nebo zajalo 73 lodí 1. a 2. eskadry Tichooceánského loďstva a Něbogatovova oddílu o celkové tonáži 346 588 tun. Ztratilo při tom 12 lodí o výtlaku 46 025 tun. Z 83 lodí s tonáží 410 224 tun odeslaných Ruskem na Dálný východ zůstalo v loďstvu pouhých deset o výtlaku 63 636 tun. Všechny statistické údaje obsažené v tomto článku, není-li uvedeno jinak, jsou převzaty z knihy Vladimira Jakovleviče Kresťjaninova Cušimská bitva, vydané v Petrohradě roku 2003.

Milosrdnou tečku za krvavou válkou udělala portsmouthská mírová smlouva z 5. září 1905, jež stvrdila dominantní postavení rodící se velmoci – Japonska, jehož dluh stoupl na dvě a půl miliardy jenů – na Dálném východě, kdežto Ruskem zmítala první revoluce, trvající až do roku 1907.

Prohraná válka v číslech

Během války do ruské armády zmobilizovali 1 184 289 osob (podle ukrajinského historika Mykolaje Čornovila, žijícího v USA, 1 917 638), k nimž je třeba připočítat 9376 dobrovolníků, zatímco Japonsko povolalo do armády jen 1 015 000 osob.

Podle statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2001, z 539 734 příslušníků ruské pozemní armády účastnících se války se zemí vycházejícího slunce padlo a zemřelo 44 567 (24 970 zahynulo na bojištích, 6614 podlehlo zraněním a 12 983 nemocím) a 59 218 Japonci zajali. Z 34 557 námořníků válečného loďstva padlo a zemřelo 6511, 15 151 bylo zajato a 5628 skončilo v internaci. Ze 7667 příslušníků pobřežních jednotek loďstva jich 1423 zahynulo. Celkem tudíž z 581 958 účastníků rusko-japonské války 52 501 zahynul a zemřel (32 904 padlí, 6614 zemřelých na zranění a 12 983 na nemoci), 74 369 Japonci zajali a 5628 bylo internováno. Carské námořnictvo ztratilo všech 15 bitevních lodí, pět obrněných křižníků ze sedmi, 14 křižníků ze 16, všechny tři obrněnce pobřežní obrany, všech sedm dělových člunů, 32 torpédoborců z 34, dvě torpédovky z deseti, dva pomocné křižníky z pěti, oba minové křižníky, obě minonosky a 12 pomocných plavidel z 32.

Zrodila se námořní velmoc

Císařské loďstvo vyšlo z vítězné války mnohem lépe. Z osmi bitevních lodí na začátku války odepsalo dvě, z 15 křižníků tři, ze 14 dělových člunů šest, z 19 torpédoborců osm a z 28 torpédovek čtyři. Po pádu Port Arthuru a po bitvě u Cušimy Japonci vylovili ty ruské lodě, jež se potopily na mělkých místech, a zařadili je spolu s loděmi zajatými u Cušimy do svého loďstva, a to většinou ještě před skončením války, takže jejich flota se rozmnožila o šest bitevních lodí, dva obrněnce pobřežní obrany, obrněný křižník, tři křižníky, stejný počet torpédoborců a dvě návěstní lodě. Císařské námořnictvo mělo tudíž po vyhrané válce 10 bitevních lodí, devět obrněných křižníků a 18 křižníků, tj. více než před vypuknutím konfliktu, a začalo se drát mezi přední námořní velmoci.

Výše zmiňovaný Čornovil však vypočítává celkové trvalé ztráty ruského loďstva na 33 942 osob: 13 163 zahynulých a zemřelých, 15 151 zajatých a 5628 internovaných. Celkové ztráty ruské armády a loďstva vyčíslil na 92 485 zahynulých a zemřelých.

Japonská armáda podle Slovníku japonské armády a loďstva ztratila 84 435 zahynulých a zemřelých a loďstvo 2925, což dává dohromady 87 360 mrtvých. V armádě zemřelo na nemoci 23 093 osob.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější