Bellocq byl považován za podivína a v New Orleans se proslavil výstředností a nepřátelským chováním. O portrétech storyvillských protitutek tak neměl až do jeho smrti v roce 1949 nikdo ponětí. Snímky nakonec získal fotograf Lee Friedlander, který je všeobecně považován za zachránce Bellocqovy práce. V roce 1970 byla uspořádána výstava zachráněných portrétů. Friedlander vytiskl negativy na zlatém tónovaném papíru, tak jak to Bellocq dělával se svými snímky. Výstava v Muzeu moderního umění v New Yorku měla úspěch a fotografie byly obdivovány pro zachycení jisté bolestivosti i krásy zároveň.
Mnoho ze snímků bylo záměrně poškozeno, obličeje vyškrábány a podobně. To zavdalo spekulacím, kdo je za alteraci fotografií z roku 1912 zodpovědný. Bellocqův bratr, jenž snímky zdědil, byl jezuitským knězem a podezření tak padlo na něj. Poškození ale nejspíše vzniklo již během tvorby negativů a zodpovědný je za ně tudíž nejspíše sám autor.
Bellocqovo dílo inspirovalo vznik řady filmů, románů i básní. Nejslavnější adaptací fotografova života je pravděpodobně film Děvčátko, ve kterém si Bellocqa zahrál Keith Carradine.
Výběr ze zachráněných portrétů prostitutek naleznete v naší galerii:
