„Stojí za tlustým sklem, které ho odděluje od návštěvníků. Obrovská postava láká ty zvědavější blíže. Chtějí se na něj podívat, podívat se mu do očí, jež jsou až děsivě lidské. Srocuje se více a více lidí, u zábradlí je najednou málo místa. Gorila se zničehonic postaví a vší silou udeří do skla. Lidé zděšeně odcházejí. On je pozoruje a baví ho to. Pomalu obchází kolem výběhu. Po chvíli se vrací na své místo u skla a opět čeká,“ popisuje Bogumil v knize inHuman gorilího samce z berlínské zoo.
Fotograf přiznává, že původně hledal jen povrchní anatomickou podobnost s lidmi. Delším pozorováním ale získal vhled do osobností jednotlivých opic a díky tomu se mu podařilo zachytit kromě gest právě i emoce jednotlivých zvířat. Po dvouletém pozorování primátů má tak úplně nový pohled na tvory, se kterými sdílíme Zemi.
„Když byste se mě zeptali dnes, odpověděl bych, že bychom se k nim neměli chovat jako k pouhým zvířatům. Ale měli bychom o nich přemýšlet jako o bytostech plných emocí, které jsou si vědomy vlastní existence.“
Výběr snímků Pawla Bogumila si můžete prohlédnout v naší galerii:
