Půl milionu nevinných žen a dětí má na svědomí nacistická dozorkyně Maria Mandel. Tato neuvěřitelně krutá žena začínala podobně jako celá řada jejích kolegyň - nevzdělaná, chudá a bez perspektivní budoucnosti. A stejně jako ostatní se shlédla v kariéře u nacistů. Vynikala v mučení vězňů a krutosti, kterých se vůči nim dopouštěla, ji evidentně uspokojovaly. Podobně jako vážná hudba, kterou doprovázela práci i mučení svých vězenkyň.
Narodila se jako dcera chudého ševce v Horním Rakousku. Nebyla vzdělaná, ale rozhodně ne hloupá - dokázala si po anšlusu Rakouska k nacistickému Německu dát jedna a jedna dohromady a vymyslela, jak udělat slušnou kariéru. Začala pracovat jako dozorkyně v menších koncentračních táborech až se vyšvihla na vrchní dozorkyni v Osvětimi.
Dva roky zde určovala, kdo půjde do plynu a kdo přežije. Přímo se podílela na smrti až 500 000 lidí! Jednoho dne před ní z transportu vystoupila i neteř Gustava Mahlera Alma Rosé. Jelikož sama Mandel byla vášnivou milovnicí vážné hudby, houslová virtuoska pro ní byla jako seslaný dar z nebes.
Ačkoliv několik vězňů sama ukopala k smrti, Almu vzala pod svá křídla a nikdo jí nesměl zkřivit ani vlásek. V souvislosti s Almou Mandel založila v táboře i ženský orchestr jehož členkami se mohy stát jen výjimečně nadané hudebnice. Pro ně to mělo nesmírnou výhodu - chránilo je to před smrtí. Samy ale tóny své hudby na smrt vyprovázely denně stovky lidí. Hrát musely u nástupu i poprav. Alma Rosé díky své pozici zachránila života mnoha vězeňkyním.
Maria Mandel nakonec po válce uprchla do bavorských hor, neskývala se ale dlouho. Po vypátrání byla vložena do rukou Polské lidové republice, jejíž soud ji poslal roku 1948 na smrt.
