Romanovská carská linie skončila tragicky před puškami bolševiků. Celou rodinu cara Mikuláše II. v roce 1918 zavraždili ve sklepě jejich dočasného vězení. Nezdráhali se střílet i do nezletilých dětí carských manželů, včetně následníka trůnu Alexeje nebo krasné Anastázie. Právě ona se stala zdrojem nejrůznějších mystifikací - psychicky narušené nebo prostě jen vypočítavé ženy se za velkokněžnu vydávaly s nejrůznějšími cíli. Dlouho se diskutovalo, zda Anastázie přeci jen nepřežila. Až po mnoha desítkách let těmto teoriím učinil konec nález těla nebohé dívky.
Po bolševickém převratu v roce 1917 byla carská rodina doslova svržena z trůnu. Mikuláš II. i s manželkou a dětmi putovali takříkajíc od čerta k ďáblu v rámci domácího vězení, před soudem je deportovali do Jekatěrinburgu. Tou dobou se k městu blížily Československé legie, Rusové patrně zpanikařili a rozhodli se jednat. Podle všeho i na příkaz Lenina rodinu bez procesu popravili.
Nahnali je včetně služebných a doprovodu do sklepa, postavili ke zdi a 12 vojáků na ně namířilo pušky. Místo slibovaného fotografa přišla devastující zpráva. Vůdce vojáků přečetl z cáru papíru jakýsi rozsudek a bez další prodlevy rovnou zastřelil cara Mikuláše II. Ostatní muži začali zběsile pálit, kulky ihned zabily carevnu i nejstarší dceru Olgu, dva služebné a doktora.
Jenže komornou, tři dcery i malého careviče smrtelné rány jakoby zázrakem minuly. V panice začaly krvácející oběti běhat po místnosti. Vojáci do nich bodali bajonety, a bíli je pažbami pušek. Když vynášeli bezvládná těla ven, jedna z carských dcer vykřikla. Ubili ji k smrti. V oblečení některých žen pak našli zašité šperky - právě ty dlouho bránily průniku kulek i bajonetů.
Možná i tak vznikla fáma o přeživší velkokněžně Anastázii, která měla masakr přežít. Tělo teprve 17leté dívky, které pro její živelnou povahu přezdívali Rarášek, však nalezli amatéři už v roce 1979, testy DNA její identitu, stejně jako jejích rodičů a dvou sester potvrdili roku 1991, v roce 2007 byly objeveny ostatky careviče a jeho sestry Marie.
Do té doby ovšem titulky novin nejednou zaplnily zkazky o přeživší velkokněžně. V roce 1920 se jistá Anna Andersonová prohlásila za Anastázii a popsala, jak unikla z rukou svým domnělým vrahům. Dokonce měla znát detaily, které by nikdo jiný nevěděl. Celé to ale mělo jeden háček - Anna neuměla slovo rusky. Navíc v ní časem jistá žena poznala polskou dělnici Francizsku.
