Poslední díl druhé řady samozřejmě otevírá dveře třetí řadě a nechává diváky v solidní nejistotě (taky jste si položili těchhle osm otázek?). Doufajíc ve vysvětlení aspoň několika z nich, sešla jsem se v Londýně k rozhovoru s Lisou Joy (přečtete si ho za dva týdny v Reflexu), producentkou, scenáristkou a režisérkou, která jednomu z největších úspěchů televize HBO vdechla život spolu se svým manželem Jonathanem Nolanem.
Ona sama prorazila jako scenáristka seriálů Pushing Daisies a Status: Nežádoucí, Nolan je pak mladším bráchou a častým spolupracovníkem slavnějšího Christophera Nolana – to Jonathan napsal povídku Memento nebo scénář k Temnému rytíři či Interstellaru. Svět Westworldu se ovšem objeviů už ve stejnojmenném filmu z roku 1973, který napsal a režíroval americký spisovatel Michael Crichton.
Násilí ve Sweetwateru
Až při sledování druhé řady Westworldu (ta první mě, přiznám se, docela nudila) jsem pořádně pochopila kulturně antropologický, ontologický rozměr celé věci – totiž že řeší skutečně zásadní otázky týkající se umělé inteligence, života a nesmrtelnosti. Jak řekla showrunnerka Westworldu Lisa Joy a jak si přečtete v přespříštím čísle Reflexu, poctivě se ve scénáři snažili vrátit se k zásadním otázkám lidstva: aktuální druhá řada zkoumá vědomí humanoidů a lidskou morálku, sebeuvědomění a sebeurčení lidí i robotů.
Androidní hostitelé totiž náhle nabývají lidských vlastností: místo aby se po celém dni restartovali a ten následující prožívali úplně stejný příběh, aniž by si cokoli vybavovali, zjišťují, že mají vzpomínky, city a touhy, tedy vlastnosti strojům nepříslušející. Ale tohle všechno je divákovi vnímavějšímu, než jsem já, jasné, už když se v úvodním díle setká v městečku Sweetwater hlavní hrdinka, androidka Dolores, a její milý Teddy, a když pak najdou její matku znásilněnou a zavražděnou a otce v louži krve…
Recitující Anthony Hopkins
Velký prostor je věnován ženským postavám: Evan Rachel Wood hraje Dolores Abernathy, nejstarší výtvor v parku, a Thandie Newton bordelmamá Maeve. V úvodních epizodách jako by ženy sloužily hlavně k tomu, aby byly využívány, zneužívány a mučeny, ve druhé řadě naopak berou osud parku Westworld do svých rukou a mění svět.
Dvě zásadní mužské role pak hrají Anthony Hopkins a Ed Harris, kteří se seriálů a televizních projektů jeden jako druhý účastní velmi zřídka – Hopkins představuje zakladatele Westworldu a hlavní tvůrce příběhů, Harris obzvláště sadistického návštěvníka parku. Jak těžké bylo získat je pro seriál? „Tyhle dva jsme si s Jonathanem vysnili,“ vzpomíná Lisa Joy. „A měli jsme velké štěstí, že nám na to kývli – takováhle esa povznesou o třídu výš celý tým, znáte to ze sportu. To nejskvělejší na spolupráci s nimi je, že dokážou naprosto všechno.
Ed je děsný perfekcionista – na place není nikdo, komu by na výsledku záleželo tolik jako jemu. Tony Hopkins je zase schopný si zapamatovat osm stran scénáře slovo od slova a na první dobrou vám předvede bezchybné představení. Mezi jednotlivými záběry nám recitoval Eliotovu Píseň lásky J. Alfreda Prufrocka a přísahám, že jsem nevěděla, co je poezie, dokud jsem Tonyho neslyšela. Manžel tu není, tak to můžu říct: skoro jsem se zamilovala.“
