Filmařská dvojice DK Welchman a Hugh Welchman v roce 2017 zaskórovala se snímkem S láskou Vincent, který byl nominovaný na Oscara. Touž technikou animovaných olejomaleb nyní zpracovali román polského spisovatele Władysława Reymonta Sedláci. Efektní vizuál ale ve filmu Jagna není dostatečnou náhradou za zploštění předlohy.
Reymontovi Sedláci, vydaní v letech 1904 až 1909, jsou čtyřdílnou románovou kronikou, která velmi komplexně zachycuje život na polské vesnici na konci 19. století. Scenáristicko-režisérský pár DK a Hugha Welchmanových se zaměřil na linii krásné a vášnivé dívky Jagny, podle níž se film v české distribuci příznačně i jmenuje (v jiných zemích se dodržuje název Sedláci).
Kniha i film se odehrávají na ploše jednoho roku. Jagna má ve vesnici Lipka pověst poběhlice a oči jen pro urostlého Antka, syna nejbohatšího sedláka ve vsi Boryny. Antek je ale ženatý s Hankou. Vdovec Boryna si nemajetnou dívku přes protesty širší rodiny vezme, a dokonce jí dopřeje velkorysé věno. Jagnin poměr s Antkem však trvá a zaslepený syn se navíc postaví otci kvůli penězům; Boryna ho i se ženou a dětmi vyžene. Po několika peripetiích se vlády nad statkem ujímá Hanka, zatímco kolem Jagny se stahuje hněv závistivých, intrikánských nebo i celkem právem naštvaných vesničanek.
Husy táhnou a dívky nosí pentle
Jagna je v podání Kamily Urzędowské skutečně krásná: má dlouhé blonďaté vlasy zapletené do copů i rozpuštěné, širokou slovenskou tvář a oči, že by jimi zastavila hřebce v trysku. Ze všech hlavních postav je však zároveň bohužel nejplošší a vlastně ani nemá čím vzbuzovat sympatie: rozbíjí rodinu, práci se vyhýbá a nejčastěji ji najdete, jak si někde vystřihuje přírodní výjevy z papíru. Oč dramaticky nosnější je Boryna, tvrdý chlap, který vládne rukou pevnou a spravedlivou, hospodářství rozumí jako málokdo a jeho autorita ve vsi nestojí zdaleka jen na majetku? Nebo Hanka, která dokáže ustát rány osudu a vlastními schopnostmi a pílí si vybudovat silnou pozici?
Film byl podobně jako S láskou Vincent vytvořen komplikovanou a časově náročnou technikou: nejdřív byl natočen jako hraný snímek a posléze políčko po políčku několika týmy malířů přemalován jako olejomalby. Tvůrci do děje zároveň vsunuli obrazy významných představitelů hnutí Mladé Polsko, do něhož patřil i Władysław Reymont, jako Józef Chełmoński, Ferdynand Ruszczyc nebo Leon Wyczółkowski.
Vizuál vypadá úchvatně, ale v dramatických scénách se ztrácí pod dojmy z děje a v těch, které líčí atmosféru a život na vsi, na sebe zase až příliš upozorňuje. Film Jagna je tedy spíš ilustrací než adaptací mnohovrstevnatých Sedláků: linii vztahu člověka a přírody podává prostřednictvím záběrů domácího a jiného zvířectva, motiv způsobu života rolníků a jejich připoutanosti k půdě je odškrtnut žánrovými obrázky jako práce na poli, krouhání zelí nebo draní peří, tradičnost vesnické existence vnímáme přes rituály typu svatba, pohřeb či karneval. Přírodní lyrika se snoubí s etnografií, husy táhnou a dívky nosí pentle.
Exportní zboží
Jednotlivé obrazy z filmu jsou krásné a jejich rej například ve scénách divokého tance působí až opojně, ale přes všechnu vizuální opulenci zůstávají těžištěm Jagny postavy, jak je Reymont skvěle rozvrhl a trefil, a jejich interakce. I v nutném ořezání daném omezenou stopáží mrazí z babských klevet, vilných chlapíků, lidské chamtivosti nebo kolektivní vesnické nenávisti. (Stejně trefný je Reymont v románu Země zaslíbená, zasazeném pro změnu do průmyslového městského prostředí. Fenomenální adaptace Andrzeje Wajdy z roku 1974 byla nominovaná na Oscara.)
Jagna se v domovském Polsku stala nejnavštěvovanějším tuzemským filmem roku a byla za Polsko vyslána do oscarového klání. Není divu: je to vyloženě exportní zboží, které spojuje efektní výtvarno s univerzálně srozumitelnými lidskými typy a motivacemi. Ale jak to u tohoto druhu adaptací bývá, jejich největším přínosem je, když diváky přivedou k literární předloze.
