Zohavené hlavy, silniční incidenty a trauma, které zesiluje spojení se zlomyslným zásvětím. Pokud jste viděli jeden z nejlepších hororů dekády Děsivé dědictví, možná si myslíte, že je teď řeč právě o něm. Takový popis však přiléhá i k jedné úplné novince. Nenápadný australský snímek Mluv se mnou tento týden vstupuje do kin po celém světě včetně těch českých. Připomíná sice jiné žánrové hity, přesto dokáže vytřít zrak nevídanou inscenační suverenitou, díky níž vám z hrůzných výjevů opravdu zatrne.
Mluv se mnou natočili youtubeři, dvojčata Danny a Michael Philippouovi, kteří nasbírali miliony followerů díky svým komediálním skečům, zároveň pracovali jako runneři na ponurém australském hororu Babadook. Zdá se, že ve svém debutu propojují obojí, protože experimentování s nadpřirozenem je tady součástí zábavy teenagerů. Je to vrchol večírku. Půlnoční překvapení. Stačí se chytnout bizarní keramické ruky, zavelet „mluv se mnou” a pozvat duchy, kteří ovládnou tělo rozjíveného mladistvého. Důležité však je, aby to bylo na 90 sekund. Pokud přetáhnete, návštěvníci ze zásvětí se vás budou držet.
Zní to jako nějaká internetová výzva, že? Zvláštní rituál, při němž se vám zbarví oči do černa a nemáte nad sebou kontrolu, vidíme nejprve v útržcích videí kolujících na síti. Naši hrdinové, kamarádi Mia, Jade a Riley tomu nejprve nevěnují příliš pozornosti, protože to prostě vypadá jako fejk. Když to nakonec sami zkusí, samozřejmě zjistí, že si zahrávají s něčím, s čím neměli.
Nejde o poselství s varováním
Philippouovi ve vrcholné pasáži vyrukují s odlehčenou montáží, která vypadá, jako kdyby v ní posednutí mladí zkoušeli nějaké zábavné drogy, tvůrci však postupně začnou utahovat smyčku a srandičky zcela plynule a přirozeně otáčet v opravdu intenzivní hrůzu. Pokud si pamatujete mrazivý rauš, v němž se ocitl těsně před smrtí mladý kluk v Čarodějnici Roberta Eggerse, připravte se na něco podobného. Pokud vás nevystraší tohle, tak vězte, že jedna z postav má jako vyzvánění na telefonu Crazy Froga.
Ač to tak nezní, Mluv se mnou nemorduje nuceným humorem, děsivé obrazy spíš graduje chaotickou mladickou energií, díky níž jsou občas správně přepálené, protože se v nich teenageři vlastně hrozivě ztrapňují. Když se ostatně jedno posednutí trochu zvrhne, dotčený se hlavně bojí, aby neskončil v delikátní situaci viset na síti, protože ho zbytek partičky samozřejmě točil. Naštěstí to ale celé nikdy nesklouzne k nějakému těžkopádnému komentáři o sociálních sítích, nejde o poselství s varováním.
Na dobré cestě
Je proto škoda, že poslední třetina filmu začne stále více připomínat spotřební mainstreamové duchařiny, kdy se postavy začnou najednou chovat nepřirozeně, respektive tak, aby to vyhovovalo klopotně konstruovanému scénáři, který režiséři najednou přetěžují nepříliš nápaditými vizemi nočních můr. Z kina vás sice nevyženou, uvědomíte si ale, že autoři mají před sebou ještě dlouhou cestu, aby se svým dílem připojili k těm lepším současným hororům, jako jsou právě Děsivé dědictví, Čarodějnice, Neutečeš nebo Slunovrat. Jsou ale rozhodně na dobré cestě.
O Mluv se mnou se prý ostatně po premiéře na festivalu Sundance rozpoutala mezi studii a distributory doslova bitva, díky níž už mají dvojčata dávno vyděláno. Mluv se mnou natočili „jen” za čtyři a půl milionu dolarů jako nezávislou australskou produkci, teď jim na serveru Rotten Tomatoes svítí skoro dvě stovky pozitivních recenzí a na tržbách zatím přepočítávají více než deset milionů dolarů. Tahle částka bude díky pozitivní šeptandě narůstat. Jediná škoda je, že horor roku už je Oppenheimer.
