Herec Harvey Keitel: Současná americká politika je protiústavní a odporná
Americký herec Harvey Keitel (87) v životě ztvárnil bezmála dvě stě filmových rolí, svou kariéru nastartoval před šedesáti lety a v akčních thrillerech typu letošních Hellfire a Kill Code budí dojem mužského ekvivalentu „nesmrtelné tety“. Na filmovém festivalu v Karlových Varech se během své čtyřdenní návštěvy sešel se skupinkou novinářů k půlhodinovému rozhovoru. Opakovaně během něj odkazoval na Aristotelova slova, vracel se ke svým legendárním snímkům Špinavé ulice nebo Taxikář a ztotožnil se s politickými názory svého přítele Roberta De Nira.
Jste v Karlových Varech letos potřetí; během 39. ročníku v roce 2004 jste převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, po jedenácti letech jste se sem vrátil, abyste osobně uvedl film Paola Sorrentina Mládí, v němž jste po boku Michaela Cainea vytvořil jednu z hlavních rolí. Jaké to je, vstoupit znovu do téže řeky?
Já z ní dokonce pil! Tedy ne přímo z řeky, byla to jen voda z pramenů na kolonádě, když jsem tu byl poprvé… Je to už dávno. Svět se od mé první návštěvy Varů výrazně změnil k horšímu a já se cítím být součástí snahy umělců o prosazování změn. Chci náš svět zlepšit! Teď budu znít jako kazatel, odpusťte, ale pohání mě něco, co řekl Aristotelés, a sice, že slova sama o sobě nestačí ke změně kultury. Aby se lidé změnili, je zapotřebí estetika a umění. A proto jsem tady. Zejména v aktuální situaci, kdy se lidé po celém světě kvůli předsudkům navzájem zabíjejí a ničí na každém kroku, vede cesta ke změně přes umění, jak pravil moudrý Aristotelés.
Hrál jste spoustu komplikovaných, niterně zraněných nebo morálně rozporuplných mužů. Byla to vědomá volba? Třeba kvůli image a snaze hrát na jistotu…
Možná. Image, o niž jsem jako herec usiloval, byl člověk, který přemýšlí, dělá chyby, snaží se být dobrý a nacházet radost v životě a v respektu k ostatním lidem, k jejich náboženstvím a přesvědčením. Chtěl jsem taky vysledovat, kam to, sakra, jako lidstvo směřujeme a kdy celý svět vyhodíme do vzduchu.
Ztvárnil jste třeba vojáka, policistu, pasáka, gangstera, kněze… Je ještě nějaká lidská profese či zkušenost, kterou byste rád prozkoumal na plátně?
Jakákoli. Prozkoumávám je pokaždé rád a všechny.
Několik významných amerických filmařů v posledních pár letech natáčelo své filmy v Evropě – Alexander Payne, Martin Scorsese, Wes Anderson… Proč?
Asi hledají nové zkušenosti. Nikdy nevyčerpáte všechna místa, kde lze najít touhu po životě a věčné spory. Vy Češi jste mimochodem tady u vás natočili skvělý a ponurý film Nabarvené ptáče. Tu výtečnou knihu od Jerzyho Kosińského si rozhodně přečtěte. Zabývá se holocaustem a všemi konflikty, které může člověk zažít. Odhalila to nejstrašnější chování, jakého jsme schopni – zabíjení lidí, dokonce zabíjení dětí.
Točíte šedesát let, dodnes hrajete naplno v akčních filmech, což nechápu a obdivuju.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
