Sound of Falling: Čtyři dívky, čtyři různé generace. Drama, v kterém útisk dopadá na ty nejslabší
Německá režisérka Mascha Schilinská (*1984) servíruje režijně mistrovské drama, v němž čas cirkuluje, blíží se a vzdaluje. Spolu s lidskou vinou a útiskem, jenž dopadá ponejvíc na ty slabší – a zpravidla na ženy.
Čtyři dívky postupně obývají statek poblíž řeky. Almě je devět, když se blíží první světová válka. Dívka vcelku stoicky přijímá utrpení, starosti a podivnou rodinnou tradici hromadných fotografií se zemřelými. A že jich je! Alma dětskýma očima vnímá racionální rozhodování, kdy jde o přežití rodu: starší bratr Fritz přichází k „pracovnímu“ úrazu, služka Trudi zase podstupuje sterilizaci, aby byla po ruce a vůli pacholkům. Nejen jim, samozřejmě.
O generaci později pak mladá Erika napodobuje pajdavého Fritze s takovou vášní, až ji otec knokautuje fackou, i proto, že nechtěla pomoct s prasaty. Drsný dívčí úděl se nevyhne ani Eričině neteři Angelice. To už usedlost patří k východnímu Německu. Po Angelice se sápe strýc Uwe. Pokukuje po ní i bratranec Rainer. Angelika pokukuje po mámě, která nehne brvou.
V současnosti pak dům slouží jako chalupa pro berlínskou rodinu; dcera Lenka má bujné představy o předčasné smrti. Možná je vyzařují zdi domu. Možná smrt může působit jako úleva před životem, jehož otěže drží někdo jiný. „Šlo mi o to, aby se hrdinky tomuto tlaku mohly postavit,“ řekla mi Mascha Schilinská v Cannes. „Někdy se jim to ovšem daří jen v představách a snech.“
Na papíře vypadá Sound of Falling klopotně a komplikovaně. Režisérka ovšem přichází s ohromujícím smyslem pro kontextuální vyprávění: časové roviny se volně prolínají, spirálovitě okolo sebe krouží, doba se neukotvuje titulky, ale drobnými detaily v obraze (odvod na vojnu, polaroid, obecně pak móda). Mascha Schilinská si v tomhle ohledu dala velmi záležet. Věnuje se dobovým tradicím, v některých momentech film působí jako antropologická studie. „Přečetla jsem o tom kraji a jeho historii hodně knížek, ale nakonec jsme se vydali do okolí a ptali se pamětníků.“ A tak přímo dýcháme život na starém statku a o léta později vidíme zvyk lovení úhořů z kádě za jízdy na bicyklu. Schilinská atmosféru dál posiluje hudbou a sugestivním zvukovým designem.
„Beru to v podstatě jako svůj debut,“ říká režisérka, pro niž je Sound of Falling, technicky vzato, druhým filmem – prvotinu Die Tochter (Dcera, 2017) natočila ještě na škole. Sound of Falling získal na festivalu v Cannes Cenu poroty spolu s dramatem Sirât, které rovněž běží ve Varech.
Režie: Mascha Schilinská / Německo 2025
