
Může se zdát, že tady straším a maluji čerta na zeď. Obzvlášť v situaci, kdy má Česko rekordně nízkou nezaměstnanost, mzdy rostou v průměru o šest až osm procent, starobní důchody byly zvýšeny o mnoho set korun a podobná valorizace je na obzoru i v příštím roce. To jsou však příjmy.
Ani korunu
U výplat lidí chodících do práce je však potřeba zmínit a dvakrát podtrhnout, že ne všem rostou stejně. Připomeňme také, že aktuální procentuální růst platů je tažen především zvyšováním mezd ve veřejné sféře, růstem výdělků těch nejhůře placených zaměstnanců, a hlavně poukažme i na nevyvratitelnou skutečnost, že dvě třetiny zaměstnanců v této zemi ani nedosáhnou na průměrnou mzdu. A pak tu máme skupinu i mnoha desítek tisíc lidí, jimž jejich zaměstnavatel nepřidal v posledních letech ani korunu.
Pro potřebu našeho textu mějme na vědomí i fakt, že jinak vypadá „dopad“ přidaného tisíce korun čistého v rozpočtu svobodného bezdětného pětadvacátníka a jinak pak v rodině se dvěma malými dětmi, kdy chod domácnosti stojí na jednom hlavním příjmu a nízké rodičovské dávce.
Nyní však zpět k cenám. Snad každý, kdo pravidelně chodí nakupovat potraviny a rozličné zboží, konzumuje různé služby, platí složenky, ale i jednorázové výdaje, jako jsou opraváři, dětské kroužky či vstupenky na kulturu, si musel (nebo by měl) všimnout, že jejich současné ceny jsou poněkud jiné. A že oproti loňsku nebo začátku letošního roku viditelně vzrostly.
Nejhorší na tom však je, že tento růst nyní nekončí, ale bude pokračovat. S blížícím se koncem roku se totiž spotřebitelé například dozvědí, o kolik jim v příštím roce opět zdraží elektřina, teplo, vodné a stočné či svoz komunálního odpadu. Vlastníci domů mohou očekávat i pozdrav od svých radnic v podobě vyšší daně z vlastnictví nemovitosti.
Například v Praze v některých městských částech lidé už vědí, že jim tato daň v příštím roce oproti letošku vzroste na dvojnásobek. Zcela logicky se pak každému dostane do úst otázka „proč se tak děje?“ nebo „co za tím stojí“?
Důvod se vždycky najde