Dilema skiareálů: Investovat do techniky a opět zdražit, nebo nabídnout hostům služby jako v Alpách?
Tuto neděli skončí poslední turnus jarních prázdnin a velká část tuzemských skiareálů definitivně vypne své lanovky a vleky. Ve výše položených střediscích je sice sněhu na svazích stále ještě dost a tak zůstanou v provozu ještě dva, možná tři týdny, ale ani tato skutečnost neodvrátí rychle se blížící konec letošní zimní sezony. Po něm by vedle vyhodnocení ekonomických ukazatelů měla nastat i vážná debata nad tím, kam by se mohl či spíš měl celý tento segment turistického průmyslu posunout.
Začněme z jiného konce. Lze konstatovat, že letošní zima se ve srovnání s předchozími roky povedla. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu byl sice únor jedním ze srážkově nejchudších únorů od roku 1961, ale podstatné byly jiné skutečnosti. Sníh napadl již na přelomu loňského a letošního roku, sněhová pokrývka na svazích vesměs vydržela, počasí umožnilo masivní umělé zasněžování a hlavně, nepřišla žádná dramatická obleva. Naopak v druhé polovině se zima ještě vrátila v plné síle. Díky kombinaci těchto faktorů nemusela střediska nijak významně omezovat svůj provoz. Což bylo a je pro jejich ekonomiku zásadní.
Většina areálů před letošní zimou zdražila. Tuto skutečnost se snažili jejich provozovatelé „okecat“ různými pohádkami o klouzavých cenách skipasů nebo zlevnění některých časově omezených jízdenek a tak dále. Lidé, kteří tuto problematiku sledují blíže nebo jezdí do českých hor pravidelně, o tom ale vědí své. Ale o to nyní nejde. Stejně jako u kteréhokoliv zboží či služby i zde panuje zákon trhu. Nabídka a poptávka. Pokud někdo něco koupí za nabízenou cenu, tak je to naprosto v pořádku. Nikdo ho k ničemu nenutí. Nemusí sem přece jezdit a nebo může jet jinam.
Řada našinců tak činí a jezdí do zahraničí. Většinou do Itálie, Rakouska či Francie. Někteří do Švýcarska, ale například i do Bosny. Na vlastní oči pak mohou porovnat ceny, ale i kvalitu, úroveň a rozsah nabízených služeb. Po cenové stránce je drtivá většina alpských středisek dražší než skiareály v Česku, i když některé se jim snaží rychle přiblížit. Na druhou stranu ale našinci za dražší skiapasy v zahraničí mají k dispozici nesrovnatelně větší množství lanovek, vleků a kilometrů upravených sjezdovek. Tato nabídka je mnohdy násobně větší i ve srovnání s našimi největšími lyžařskými středisky.
Další věcí, kterou se alpská střediska odlišují od našich, je široká nabídka služeb. Na prvním místě to jsou samozřejmě skibusy zdarma. Návštěvníci pak ve většině případů mohou ze svých skipasů či speciálních lokálních karet hosta čerpat četné slevy na různé služby a nebo některé z nich mají i zadarmo. Zkrátka tamní podnikatelé v cestovním ruchu se dokáží spojit, každý si trochu utrhne od pusy a hostům předloží nabídku kompletního vyžití od rána do večera. A ono to funguje. Nikdo tam nekrachuje, nikdo nenaříká, že má malé tržby a že na jeho úkor bohatnou jiní.
V České republice tohle vesměs neumíme. Samozřejmě v některých střediscích už zkoušejí podobné nabídky s kartami hosta, ale oproti vyspělému alpskému turistickému kolosu, to jsou spíš takové dětské pokusy. Je v nich totiž jen omezené množství služeb a navíc v takových relacích, že host skoro musí zjišťovat, jaký bonus vlastně dostává.
Aktuálně končící zima, která nedopadla špatně, by přitom měla nebo mohla být takovou startovní čarou pro zamyšlení nad počiny tohoto typu. Areály vydělaly, restaurace vydělaly, půjčovny vydělaly, lyžařské školy vydělaly. Je čas, aby všechny tyto subjekty spojily své síly a přizvaly mezi sebe další. Bazény, kina, divadla, muzea, obchody v centrech horských měst, ale i drobné provozovatele služeb, gastronomie či ubytování. Na příkladech z Alp jsou názorně vidět příklady, že z toho mohou mít užitek všichni.
U nás to vesměs funguje jinak. Horská střediska, bez ohledu na to, zda se zima povede či nikoliv, během léta investují do techniky, do vybavení a tak dále a před sezonou zdraží. Na jednu stranu je chvalitebné, že se snaží zlepšovat technické zázemí. Ale to už v dnešní době nestačí. Hosté chtějí více a vše porovnávají podle hlediska cena/služby/celkový dojem. Tuzemská střediska jsou ve srovnání s těmi alpskými malinká a z logiky věci nemohou nabídnout takový rozsah lanovek a sjezdovek. Určitou nabídku služeb však schopny vygenerovat jsou. Nyní jde o to zkusit se domluvit a nabídnout návštěvníkovi něco více. S měšcem, ve kterém po letošní zimě něco zůstane, by to mělo jít určitě lépe. Dočkáme se toho?
