Srpen 1968 a 1969: Fotograf a režisér Josef Ráž vzpomíná na chvíle, kdy šli Češi proti Čechům | Reflex.cz
nahoru

Srpen 1968 a 1969: Fotograf a režisér Josef Ráž vzpomíná na chvíle, kdy šli Češi proti Čechům

HANA BENEŠOVÁ18. srpna 2019 • 09:50
Srpen 1968 a 1969: Fotograf a režisér Josef Ráž vzpomíná na chvíle, kdy šli Češi proti Čechům
foto: Josef Ráž

Před rokem fotograf a režisér Josef Ráž poprvé zveřejnil ve své knize Srpen 68 dosud neznámé snímky pořízené během sovětské okupace. Do pražských ulic se vydal také 21. srpna 1969. Tentokrát zasahovaly proti vlastním občanům československé ozbrojené složky. Josef Ráž byl zatčen. Dnes na oba srpnové dny, jež dělí jeden kalendářní rok, vzpomíná…

Jak jste se dozvěděl o invazi v srpnu 1968?

Bydlel jsem v Melantrichově ulici. Bylo léto, okna jsem měl otevřená. Probudil mě neznámý zvuk a hlášení z ampliónů na Staroměstském náměstí. Nevěděl jsem, co se děje, popadl jsem fotoaparát, filmy a vyběhl ven. Vydal jsem se na Václavské náměstí.

Co vás napadlo, když jste spatřil sovětské vojáky?

Nepociťoval jsem nenávist, bylo to jako divný sen, pro který jsem nenacházel slova. Rachot tanků a mračna kouře mě však vrátily do reality. Vojáci v potrhaných neforemných uniformách vypadali zvláštně. Neměli jednotnou výstroj, byli oblečení v letních stejnokrojích i dlouhých zimních kabátech, zapnutých až ke krku. Venku přitom bylo třicet stupňů. Nechovali se agresívně, byli rozpačití a lhostejní. Ve tvářích se jim zračila únava a stud. A také pocit hanby. T  o na tom bylo zvláštní. Když jsem na ně zamířil fotoaparátem, provinile uhýbali pohledem. Uměl jsem rusky – všichni si v srpnu uvědomili, že umějí rusky. Dal jsem se do řeči s vojáčkem, který hlídal tank. Bylo mi ho až líto, někteří lidé mu nadávali. A on tam stál jako školáček, sklopené oči, samopal namířený do země. Zeptal jsem se ho, kolik je mu let. „Osmnáct,“ odpověděl. „Dneska…,“ dodal zaraženě. Ten den měl narozeniny. Šeptem mě poprosil o vodu. Natočil jsem ji do prázdné láhve od destilované vody a vrátil se. Jenže jak dát okupantovi vodu? Postavil jsem láhev na zem a šel pryč. Za zády jsem zaslechl tiché „Bolšóje vam spasíbo“. (Velice vám děkuji.) Sovětští vojáci od svých velitelů slyšeli, že k nám jedou bojovat s kontrarevolucí, na to byli vycvičeni a vyzbrojeni. Neočekávali, že je tady nikdo nebude ohrožovat, naopak s nimi lidi budou diskutovat, a navíc v ruštině. Lidé se jich stále dokola ptali „proč“?! Myslím, že tím vojáci byli zaskočeni. Šel jsem nahoru na Václavské náměstí a byl svědkem toho, jak sovětští ozbrojenci rozstříleli bezdůvodně fasádu Národního muzea. Pak jsem pokračoval k Československému rozhlasu, kde byla situace rázem zcela jiná.

Tam šlo o život.

Tanky, rozježděná tramvaj, střelba, exploze, hořící tank, výbuch muničního vozu, ranění, sanitky, beznaděj… Kousek od chodníku před rozhlasem stál transportér, na něm seděla skupinka vojáků. Napadlo mě v jednom záběru zachytit sovětský transportér, vojáky, nápis Československý rozhlas a hvězdu na střeše budovy. Abych vše dostal do hledáčku, sedl jsem si na obrubník a chtěl fotit. V tom okamžiku si přede mne stoupl nějaký mladík a zaclonil mi výhled. Plácl jsem ho do lýtka, aby uhnul, ale v tom okamžiku zazněla dávka ze samopalu a on se zhroutil k zemi. Sovětský voják z transportéru ho zasáhl ze tří metrů do hrudníku. Střílel po mně, zabil jeho… Vletěl jsem do domu, který byl za mnou, a uklouzl na dlažbě v kaluži krve. Napravo leželi mrtví, nalevo ranění čekali na sanitku. Když jsem mohl vyjít ven, všiml jsem si nábojnic na chodníku. Hilznu z náboje, který patřil mně, ale bohužel trefil toho kluka, mám pořád schovanou.

Některé fotografie jste pořídil přímo ze sovětského tanku na Václavském náměstí. To jste se nebál?

Tanky na Václaváku byly ověšené lidmi, kteří se vojákům snažili vysvětlit, že je všechno jinak. O strach vůbec nešlo. Fotil jsem ze sovětského tanku, dokud mi sovětský poddůstojník doprovázený dvěma samopalníky rázným gestem neukázal, ať se klidím dolů. Slezl jsem a už si mě nevšímal.

Nafotil jste tehdy stovky ­snímků…

 

Pokračování článku patří
k prémiovému obsahu Reflexu

S předplatným získáte:

  • Neomezený přístup k prémiovému obsahu, který
    nikde jinde nenajdete
  • Exkluzivní komentáře, kauzy a speciální editorialy
  • Nekorektní vtipy kreslířů Reflexu
  • Vybrané články z tištěného Reflexu dříve než ostatní
  • Mobilní aplikaci pro snadný přístup k prémiovému obsahu
Součástí předplatného není elektronická a tištěná verze týdeníku Reflex. K zakoupení na iKiosek.cz.
  • Měsíční předplatné49 Kč*

    *Cena 49 Kč platí pro první měsíc
    pro nové předplatitele (Týká se pouze platby kartou). Následující měsíc stojí 99 Kč.

    Objednat
  • Roční předplatné990 Kč

    Ušetříte 2 měsíce oproti měsíčnímu předplatnému.

    Objednat

Možnosti platby
?

Měsíční předplatné je možno zaplatit platební kartou nebo pomocí SMS.

Roční předplatné je možno zaplatit platební kartou nebo platbou online.

  • Kartou
  • Platba online
  • Platba SMS



Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Jak na pazourek? Zkušený mistr řemesla vás naučí nejlepší řemeslné triky neandertálců
PREMIUM X Východ vrací úder: Počítačové hry válcují Hollywood a Češi jsou u toho
PREMIUM X Bohumil Pečinka: Hra kolem úmrtí Karla Gotta a Vlasty Chramostové aneb Dobří mrtví a zlí mrtví
PREMIUM X Jefim Fištejn: Pokrok nezastavíš aneb Politická korektnost za hranicí absurdity
PREMIUM X Zpověď 63leté striptérky jménem Sugar: Lidi se tomu nejdřív chechtají, ale pak se třeba zamyslí

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější