nahoru

Banánové republiky: Jak United Fruit Company ovládla Latinskou Ameriku

Zdeněk Vacek 4. července 2019 • 09:20
Banánové republiky: Jak United Fruit Company ovládla Latinskou Ameriku
foto: Archív

Do Macondy, tropického městečka z Márquezových Sta roků samoty, vtrhne zahraniční banánová společnost. Euforii z pokroku a modernity brzy vystřídá kocovina neokolonialismu. Zásadní vliv firem jako United Fruit Company na hospodářský a politický vývoj kontinentu bere i po letech dech. Původně O. Henryho termín banánová republika platí dodnes, ať už jde o závislost na banánech, koce, mědi, nebo internetových doménách.

William Sydney Porter, ­alias O. Henry, napsal první sbírku svých čtivých povídek v Hondurasu, kam ze Států uprchl po obvinění ze zpronevěry. Bývalému pokladníkovi a účetnímu v bance se vymstilo vydávání prodělečného humoristického magazínu The Rolling Stone. V létě 1896, během cesty vlakem k soudu, se rozhodl uchýlit do Hondurasu, tehdy země, s níž neměly USA extradiční dohodu.

Během půl roku pak v tujillském hotelovém pokoji sepsal prvotinu Kapusta a vladaři. Příběh fiktivního středoamerického státu Anchurie odráží pitoreskní turbulence mocenských převratů, operetních diktátorů i ovocnářských korporací. Ty postupně přebírají kontrolu nad zemědělstvím stejně jako politickým životem v zemi stojící a padající s produkcí jediné plodiny – odtud O. Henryho termín banánová republika.

Banány jsou dnes považovány za čtvrtou nejvýznamnější potravinu světa po rýži, pšenici a mléce. Dramatický příběh jejich vzestupu odstartoval v roce 1871, kdy brooklynský rodák Minor C. Keith, působící v Kostarice jako rančer, vysadil podél tamní železniční trati plantáž banánovníků. Klíčem k úspěchu totiž bylo usnadnit a zlevnit sklizeň i dopravu této výživné plodiny k bonitním zákazníkům. Do Spojených států se banány rozšířily přes Filadelfii, kde roku 1876 patřily k senzacím výstavy ke století nezávislosti země. Prodávali je po měďáku, tedy se zhruba tisíciprocentní marží.

Banánoví magnáti hned od počátku využívali finančně i politicky nestabilních vlád latinskoamerických zemí k posilování svých pozic až po převzetí faktické kontroly nad většinou půdního fondu. Kostarickému prezidentu Prósperu Fernándezi Oreamunovi vytrhl Keith v roce 1884 trn z paty, když tíživý státní dluh pomohl umořit půjčkou 1,2 miliónu liber šterlinků, kterou na rozvoj vlastních plantáží sjednal v londýnské City. Odměnou mu bylo prohlášení 3200 km2 státem darované půdy za bezcelní zónu, nemluvě o pronájmu právě budované železnice na 99 let.

Před 120 lety spojil Keith síly s bostonským obchodníkem Lorenzem Dow Bakerem a založili společnost United Fruit Company. Díky pohlcení čtrnácti konkurentů dostala pod palec 80 % dovozu žlutých sladkých plodů do USA. Během následující dekády vybudovala UFC flotilu lodí natřených na bílo, to aby se na slunci tolik nerozpalovaly a banány se nekazily. Díky rozmachu chladírenských železničních vagónů začaly tropické plody pronikat hlouběji do nitra USA, dalším šlágrem se staly sušené banánové chipsy.

Od počátku 20. století se – za pomoci agilní společností najatých lékařů a reklamních grafiků – rozběhla kampaň prosazující měkké banány s řadou vitamínů a minerálních prvků jako ideální potravinu pro každého: od dětí sotva odstavených od prsu přes adolescenty („udržují čistou pleť, dodávají mužnou sílu a jiskru v oku“) přes atlety či ženy hlídající si linii až po seniory oceňující „snadno žvýkatelné i stravitelné plody“.

Chobotnice

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku