Aleister Crowley

Největším mágem 20. století byl bezpochyby ALEISTER CROWLEY. Člen a hlava významných okultních společností, autor mnoha knih o magii, znalec východní mystiky. Sám se nazýval nejrůznějšími pseudonymy: byl princem Čio Chánem, hrabětem Wladimirem Svareffem, Šelmou z Apokalypsy, číslem 666. Svět dlouho dělal, že ho nevidí. Přesto se Crowley nakonec dočkal, i když něčeho jiného, než si původně představoval: dobový tisk na něj uspořádal hon a označil ho za "největší bestii, jakou svět poznal".

Byl velkým mystifikátorem? Okultním vědcem špičkové úrovně? Cynickým géniem manipulace? Crowley ve svých spisech míchá pornografii a náboženství a to bylo i na tehdejší bulvár moc. Stal se ztělesněním stínu viktoriánské morálky.Jestliže byl britskou veřejností ve dvacátých letech 20. století ocejchován za "zrůdu mezi námi" a "největšího hříšníka světa", dnes se jeho hříchy zdají téměř běžnou součástí excentrického životního stylu určitých (často elitních) společenských vrstev.Až do nástupu Hitlera ve třicátých letech byl pro britská média přímo ztělesněním Zla. On sám měl ale jiné cíle. J.Symonds píše, že "Crowley se ve své vzpouře proti Bohu postavil na jeho místo a tento postoj mu vydržel po celý život".

Foto
ZROD ŠELMY

Edward Alexander Crowley se narodil 12. září 1875 v Leamingtonu v hrabství Warwickshire. Jeho rodiče byli fanatickými přívrženci sekty plymouthských bratrů. Základními kameny jejich náboženství byla víra v pekelný oheň a netrpělivé očekávání soudného dne. Edward strávil dětství v ultrabigotním prostředí. Když jeho autoritativní otec - poměrně bohatý majitel pivovaru - zemřel, bylo mu 11 let. Začal na sebe ve škole upozorňovat výtržnostmi, přestal být vzorným křesťanem i žákem. Když ho matka v záchvatu hněvu nazvala Šelmou z Apokalypsy,přijal toto srovnání s uspokojením.
Záhy se s matkou stěhuje do Londýna, kde žije strýc Tom Bond, prominentní postava londýnských náboženských a filantropických kruhů. Pokryteckému a perfidnímu strýčku Tomovi se podařilo proces Crowleyho proměny v celoživotního rebela jen urychlit. Po zkušenosti s vlastní rodinou si (jako de Sade) udělá představu, že v každém duchovním se ukrývá zvrácenec.
Od nábožensky příliš zapálených rodičů se mu v dětství nedostalo pražádného citu a výsledkem bylo celoživotní citové ochrnutí. Crowleyho názor na vlastní dětství je shrnut do názvu předmluvy k jeho knize Tragédie světa - "Chlapectví v pekle". V čase dospívání bylo Edwardovo zdraví tak chatrné, že lékaři ani nepředpokládali, že by se měl dožít jednadvaceti let. Předepsali mu však pobyt na venkově. Tam začíná objevovat radost z osamělých výstupů na vrcholky kopců. Jeho druhou velkou životní láskou (po magii) se stane horolezectví. Poté, co vzpurný Edward prošel několika školami, se rozhodne rozejít s křesťanskou vírou a hledá životní východisko jinde. Ve dvaceti letech, během studií na Trinity College v Cambridgi, konečně objevuje cíl svého života: stane se zasvěcencem, adeptem tajných umění, mágem. Od té chvíle se náplní jeho života i vlastního náboženství stane hledání "Skutečné Vůle".
Po dokončení studií na Cambridgi se věnuje provádění magických rituálů, maluje a píše. Především poezii, povídky,eseje - dokonce divadelní hry.Své texty vydává vlastním nákladem, ale bez valného úspěchu. Tak jako jeho protějšky v tehdejší Paříži i Crowley se stává nefalšovaným představitelem dekadence konce století.

Foto
ZLATÝ ÚSVIT

Crowley se snaží začlenit do hermetického společenství Golden Down (Zlatý úsvit), jež spoluzakládal básník W.B.Yeats. Hlavou tohoto tajného spolku, tvořeného především bývalými zednáři a teosofy,byl výstřední vzdělanec Samuel Mathers. Crowley byl do společenstva magiků přijat 18. listopadu 1898. Po iniciaci obdrží "krycí" jméno Perduabo (Vytrvám).
Okamžitě se začíná drát k nejvyšším stupňům této společnosti - pomáhá mu v tom podvojný vztah (silná láska podporovaná neméně silnou nenávistí) k hlavě Zlatého úsvitu, S.Mathersovi. Rychle přejímá ideje svého "zasvěcovatele" a zároveň mu nic nebrání v tom, aby jím brzy začal pohrdat a přešel k jinému "Mistrovi". Tím byl Allen Bennett. Bratr Perduabo se tak ocitá v Bennettově londýnském bytě vyzdobeném zrcadly a navrženém jako "chrám bílé magie", kde je zasvěcen do tajů chemické mystiky.Začíná období intenzívního experimentování s různými chemikáliemi a magickými rituály.Crowley,který funguje jako Bennettova pokusná osoba, se mimoděk stává jedním z prvních objevitelů účinků meskalinu. Oba s velkou vervou pracují i s takovými látkami, jako jsou hašiš, opium, kokain, laudanum a heroin. Crowley se stal tím, čím mu sel: narkomanem. Díky nenasytné bisexualitě a zájmu o temné síly v člověku roste i jeho popularita - a také zlá pověst.
V roce 1900 Bennett svého mladého přítele opouští. Odjíždí na Cejlon žít životem buddhistického mnicha. Protože nemá ani vindru, Crowley mu u jedné ze svých bohatších milenek vyžebrá 100 liber na lodní lístek. Také Crowley opouští Londýn. Stěhuje se do Skotska, až na břeh jezera Loch Ness. Ubytuje se v zámečku Boleskine House (shodou okolností jde o týž dům, který si v sedmdesátých letech 20. století koupí Crowleyho velký obdivovatel, Jimmy Page, kytarista Led Zeppelin). Prochází se po kraji ve skotském horalském kroji (s tartanovou sukní), s černou maskou na tváři a dýkou po boku. Boleskine House se stává první základnou jeho pověstných magických obřadů, jejichž součástí nebyly jen divoké astrální jízdy,vyvolávání ohnivých andělů, duchů země, ale také mobilizace bohů a bohyň řecké mytologie.

Foto
ASTRÁLNÍ VÁLKY

Poté se bratr Perduabo vydal do Mexika, kde se nechal zasvětit do magických obřadů místních Indiánů. Přes Hongkong a Singapur pokračoval na Cejlon, do Indie a do hor Himálaje. Byl odhodlán pokořit Mt. Everest (půlstoletí před Hillarym), ale Evropané sem dosud neměli volný přístup. V březnu roku 1902 se tedy rozhodl pro výstup na druhou nejvyšší horu světa K 2. Dobytí velehory se pro něj mělo stát velkým symbolem (triumfem vůle), výprava však ztroskotala. On sám při výstupu trpěl sněžnou slepotou a také vyčerpáním z přílišného pití šampaňského. Nakonec ho uprostřed vysokohorské bouře skolila ve stanu malárie. Po několikaměsíční cestě se znovu objevuje v Paříži. Přivezl si spoustu informací o východním mysticismu a také "osvícení". Okamžitě se rozhodl konfrontovat nejvyšší autoritu Zlatého úsvitu, Matherse. Jejich spor nabyl podoby jakési "astrální války". Mathers prý poslal na Crowleyho krásnou upířici, která ho měla svést, ten ji však odrazil a zničil její vlastní silou. Crowley v protiútoku vyvolal démona Belzebuba a nařídil mu, aby Matherse ztrestal. Zlatý úsvit se začal rozpadat.
Ve chvíli jakéhosi ochabnutí rozumu nabízí Crowley sňatek ženě, o kterou se ucházel i Mathers, Rose Kellyové. Crowley rozhodl, že stráví svatební noc v královské komoře Cheopsovy pyramidy.Ihned po svatbě opustili Evropu a pod jmény Princ a Princezna Čio Chán se usadili v Káhiře (předstírajíce příslušnost k perské šlechtě). A právě tady se přihodilo cosi, co ještě více posílilo Crowleyho "kult osobnosti" - během evokace staroegyptského boha Hora mu bylo sděleno, že právě on má být iniciátorem "nového věku" lidstva. Této invokaci předcházela první návštěva jeho osobního "anděla strážného" Aiwase, který se mu zjevil 19. března 1904 během nočního rituálu, kdy mu nadiktoval proslulou Knihu zákona. Ta měla obsahovat všechny základní doktríny a ideály jeho "dokonalého náboženství". Rose záhy porodila dceru, kterou šťastný otec pojmenoval Nuit Ma Athanoor Hecate Sappho Jezebel Lilith. Aby svou ženu v době rekonvalescence obveselil, napsal pro ni obscénní román Snowdrops from Curate´s Garden. O něco později napsal pornografické pojednání o mysticismu, nazvané The Scented Garden. Rok 1906 však pro něj byl rokem plným neštěstí. Cestou zpět do Evropy mu v Rangúnu dcera umírá na tyfus. Jeho žena je zlomená. Crowley - bohužel pozdě - zjišťuje, že trpí dipsomanií (postupující alkoholovou demencí). On sám podstupuje operaci oka, do kterého dostal infekci. Nebyla úspěšná a zachvá tila ho několikaměsíční silná neuralgie. Zvyšuje "utišující" dávky heroinu až na samu mez únosnosti. Navíc mu docházejí peníze. V roce 1907 zakládá magickou společnost Stříbrná hvězda (Argenteum Astrum), od roku 1909 vydává časopis The Equinox, zaobírající se nejen mystikou, ale i výčtem jeho osobních aktivit. Také své nejzásadnější práce o "vědě magie" dokončuje ještě před první světovou válkou: Kabalistický slovník (1907) a Vidinu a hlas (1911).

Foto
BAFOMET - NEJVYŠŠÍ A SVATÝ KRÁL BRITÁNIE

Někdy v roce 1912 dostává Crowley neočekávanou návštěvu z Německa. Muž se mu představuje jako Theodore Reuss, hlava magického řádu Orientálních templářů - Ordo Templi Orientalis (O.T.O.se později stane jedním z tajných spolků, který bude stát u zrodu nacistického hnutí). K jeho překvapení ho okamžitě pozve k iniciaci do Berlína. Crowley,svého druhu sběratel hodností v tajných společnostech, vřele souhlasí. Přijímá další magické jméno: Bafomet. Následně zakládá anglickou větev řádu O.T.O.v Londýně. Stává se hlavou britské sekce řádu Orientálních templářů a přijímá titul Nejvyššího a Svatého krále Irska, ostrova Iona a všech Britů náležejících ke Gnostickému chrámu. Propuknutí první světové války Crowleyho zastihlo vysoko ve švýcarských horách. Nakrátko se vrací do Londýna, pak ale prchá do Spojených států, kde se obklopen prostitutkami věnuje zdokonalování své sexuální magie. Jak později vyšlo najevo, v zámoří psal pro válčící Němce protibritské pamflety,což mu pochopitelně na náklonnosti ze strany krajanů nepřidalo. Po skončení války se sbližuje s Leah Hirsigovou, nejslavnější z jeho "Šarlatových paní" (podle biblické tradice bývaly družkami apokalyptické Šelmy). V roce 1920 se Šelma se svými tehdejšími milenkami Leou a Ninette (Šarlatovou paní a Sestrou Cypris) stěhuje do Cefalu` na Sicílii a zakládá zde své opatství Thelema. Nebyl to klášter v obvyklém smyslu, bylo to kultovní místo a nový domov pro něj a hrstku jeho nejvěrnějších přátel a příznivců. Šelma měla na krku padesátku, ale pokud by se někdo domníval, že se hodlá usadit a dožít v klidu, velice by se mýlil.
Klášter Thelema sídlil v pronajaté vile a jeho obyvatelé zachovávali přísný denní řád. Součástí klášterního života byla kabalistická modlitba, rituální procesí k uctění slunce ráno i v poledne a obřady sexuální magie večer.T o vše pochopitelně směřovalo k jedinému cíli: dosažení "Velkého díla". Místní občané na podivného excentrika a tlupu jeho blízkých zprvu pohlíželi jako na zpestření života zapomenutého místa. Rokem 1920 však začíná pro Crowleyho další černá perioda. Umírá i jeho druhá dcera Paupee, kterou měl se Šarlatovou paní. Zdrcený Crowley se naplno vrhá do náručí heroinu. K završení všeho neštěstí v klášteře umírá na otravu krve mladý muž, kterého docela nedávno adoptoval jako svého "magického syna" - Raoul Loveday. Ta to záhadná smrt vyvolala skandál a rozvířila v "domovském" britském tisku skutečnou vichřici. V roce 1923 je Crowley vyhoštěn z Itálie. Šelma hledá azyl ve Francii, ale po řadě výslechů je i odtud vyhoštěna. Nakonec nachází útočiště v severní Africe. V jednom tuniském hotelu udělá v červnu 1923 pozoruhodný pokus zbavit se návyku na heroin, ale ani tak gigantická vůle jako jeho nevydržela abstinovat déle než tři dny.Začíná také psát svou autobiografii.

Foto
ZPOVĚĎ DROGOVÉHO ZLODUCHA

Crowley miloval samotu a je příznačné, že původní titul jeho Zpovědí měl být Duch samoty.Ohlašuje, že jako člověk se cítí mrtev - transcendoval životní podmínky běžného člověka a zároveň odmítl být "duševně zdráv" ve smyslu, jaký odpovídal obecné normě. Vymkl se běžné lidskosti. Bylo by však nepřesné a neadekvátní charakterizovat ho jako osobnost schizofrenní. Rozpor v něm jistě byl, nikoli však v oblasti jeho osobnosti. Uprostřed největší materiální nouze s ním vydavatel W.Collins podepsal smlouvu na román Deník drogového zloducha. Téměř měsíc ho diktoval "Šarlatové paní". Jakmile kniha vyšla, svět se rázem probudil - reagoval hlasitým výkřikem zhnusení. Tisk rozjíždí denunciační kampaň a hovoří o Crowleyho "zvířecích orgiích". Crowley věřil, že úspěch deníku bude znamenat zásadní obrat v jeho životě, ale vydavatel knihu stáhl z prodeje. Crowleyho životopisec C.Wilson soudí, že kdyby býval našel výmluvného obhájce, mohl se stát stejně "kontroverzní osobou" jako Ibsen nebo Zola. Místo toho se stal rovnou "lidskou zrůdou", "králem zpustlosti", "člověkem, kterého bychom rádi pověsili".
V roce 1928 se zaměřil na dokončení svého nejserióznějšího díla Magie v teorii a praxi. V tomto kompendiu vysvětluje principy magie a doufá, že svou reputaci před veřejností obhájí alespoň jako znalec mysticismu a praktikující magik. Ve skutečnosti právě tato obsáhlá (a z autorova pohledu "vědecká") kniha unikla jakékoli pozornosti recenzentů. Když v roce
Foto
1930 jeho Zpovědi konečně nacházejí nového vydavatele, knihu člověka, který prováděl "neuvěřitelné obscénnosti", odmítají prodávat knihkupci. Dnes jsou považovány za fascinující knihu. Stejně jako jeho novela Měsíční dítě jsou velmi čtivé a spolu s knihou Válečná lest a jiné příběhy připomínají Borgese či Lovecrafta a dokazují, že Crowley byl rozeným spisovatelem. Po vydání Zpovědí (a poté, co se podruhé a opět nešťastně oženil) ho noviny ženou "uličkou hanby" až k procesu, který se má do všech detailů zaobírat jeho odpornou morálkou. Bulvár se na něm doslova pase. Když opouští soudní budovu, přispěchá k němu jakási dívka, která se mu snaží říct, že "rozsudek byl tím nejstrašnějším od ukřižování Krista", a vyslovuje přání být matkou jeho dítěte. To bylo to, co zbitý Mesiáš-Crowley potřeboval. Nenechal se dvakrát pobízet a pozval ji do své postele. Jako tolik "Šarlatových paní" před ní i jeho devatenáctiletá ctitelka skončila nakonec v blázinci. Předchozí družka Dorothy Olsenová se upila k smrti, jeho berlínská milenka Hanni Jaegarová spáchala sebevraždu krátce po vzájemném rozchodu. Za Crowleym zůstává kloaka šílenství a smrti.

VYTRACENÁ ŠELMA

C.Wilson říká, že Crowley byl kuriózní směsí lidské velikosti a malosti. Jeho celoživotním problémem byla neschopnost začlenit se do společenství dospělých: vliv dogmatického náboženství v něm zanechal jakýsi pervertovaný komplex méněcennosti. Crowley také zcela postrádal kritický odstup vůči sobě samému. Vždycky byl schopen najít ospravedlnění pro vše, co dělal - i pro ty nejšílenější kousky.Měl sice velmi vyvinutý smysl pro "karmu", ale jako by ho nikdy nenapadlo, že za vše, čím ublíží druhým, bude muset platit i on sám. Během posledních patnácti let života (1932-1947), v době nástupu černou magií
Foto
prošpikovaného nacismu a apokalyptické druhé světové války,se Šelma 666 i její aktivity postupně vytrácejí. Crowley doznává, že většina záměrů jeho života zůstala nenaplněna. Přál si být vzorem svobodného a silného jedince, ale osud ho semlel a udělal z něj vyděděnce. Crowley umírá v hastingském penziónu 1. prosince 1947 ve věku 72 let na degeneraci srdečního svalu a chronickou bronchitidu. Umírá zcela zapomenut, svět má po zkušenosti s démonem třetí říše jiné starosti. Pohřební obřad se uskuteční v kostele v Brightonu za přítomnosti několika zbylých příznivců. V následujících dnech přijde na brightonskou městskou radu řada občanských stížností: mrtvola takového "zvířete" prý na posvátnou půdu hřbitova nepatří. Crowley si tedy ještě jednou zastrašil, ale jeho "magický deník" se definitivně zavřel.
Jediné, čeho se Crowley za svého života dočkal, byla velká, avšak naprosto negativ ní popularita. Všechny tituly, které tak miloval - Spasitel světa, Logos Eónu, Mesiáš nového věku -, zmizely spolu s ním. Anebo je tomu jinak? Jak si vysvětlit, že třicet let po smrti se Crowley objeví na obalu legendárního alba Beatles "Sgt. Pepper´s Lonely Heart Club Band" (v jakési galerii poprsí a hlav lidí, "kteří něco znamenali"); že se vzedme vlna zájmu o jeho texty u antiautoritativní generace kuřáků hašiše a ctitelů volné lásky; že se stane mýtem punkového a gotického hnutí; že se stane kultovním idolem industriálních kapel? Jak si vysvětlit, že čtvrt století po smrti se jeho bizarní spisy staly vydavatelsky atraktivním zbožím? Jeho experimenty s drogami a duševní zkušenosti v "astrální rovině" přivábily k jeho osobě pozornost v šedesátých a znovu v devadesátých letech. Neměl nakonec Mág tvrdící, že se neustále převtěluje, pravdu?