Arthur Ransome

Lukáš Kašpar

Jestli se kdy nějaký autor dokázal oblibou vyrovnat v Británii Tolkienovi a zároveň v Česku Foglarovi, byl to jedině spisovatel, novinář, cestovatel a námořník Arthur Ransome. Proslavil se řadou knih o Vlaštovkách a Amazonkách, v nichž vylíčil dobrodružství, jež může prožít každý s trochou dětské fantazie. Jenže život dětského spisovatele měl i svou temnou stránku, byl jedním z nejslavnějších a nejkontroverznějších britských tajných agentů.

Že byl Ransome slavný spisovatel, ví každý, že byl slavný novinář, ví málokdo a téměř nikdo donedávna netušil, že byl tajným agentem. Zjištění, že pracoval pro britskou tajnou službu, čtenáře dětských bestsellerů šokovalo. Ještě více se ale divili poté, co se objevila tvrzení, že Ransome byl zároveň agentem čeky, GPU a OGPU. Jeho příznivci vždy popírali spisovatelovu politickou angažovanost, ale nikdy si nepoložili otázku, co vlastně dělal Ransome před tím, než začal psát dobrodružné romány. První z nich totiž vyšel, když mu bylo šestačtyřicet let.
„Bylo dobře, že se potvrdilo, že Ransome byl britským agentem, protože zde byly dlouho spekulace o tom, komu byl loajální,“ prohlásili nakonec členové britské Společnosti Arthura Ransoma.
„Teprve teď víme zcela jistě, že to nebyl zrádce,“ tvrdí i britský historik Stephen Dorrill, aniž by připustil, že nově nalezené dokumenty Ransomovo dvojí agentství nevyvracejí.

DOBRODRUH

Arthur Ransome se narodil 18. ledna 1884 v Leedsu, kde byl jeho otec univerzitním profesorem historie. S rodiči jezdil na prázdniny do jezerních oblastí, kde propadl plachtění a rybaření. Rok se pokoušel studovat na univerzitě chemii, ale nedařilo se mu a raději pracoval jako poslíček a přispíval do všemožných časopisů. První knihu vydal v roce 1904, ale žádnou slávu mu nevynesla stejně jako několik dalších. Pozornost vzbudil až životopis Oscara Wilda, kvůli němuž se ocitl u soudu. Lord Alfred Douglas, o jehož homosexuálním vztahu sWildem Ransome podrobně referoval, ho žaloval kvůli nactiutrhání a kvůli tomu, že zničil Wildův obraz ve společnosti. Soud sice vyhrál Ransome, ale řada dramatických přelíčení a mediálních útoků vedla k rozpadu jeho manželství, z něhož měl jedinou dceru.
Ransome opustil ženu i dítě a roku 1913 odjel do Ruska, jehož folklór miloval, sbíral zde pohádky a po vypuknutí světové války pracoval jako válečný zpravodaj radikálního deníku Daily Mail. Později se stal zahraničním zpravodajem prestižního Manchester Guardianu a Říjnovou revoluci v roce 1917 měli britští občané díky Ransomovi z první ruky. Byl na správném místě, a hlavně si dokázal získat sympatie mezi nejvyššími vůdci bolševiků, kvůli čemuž byl v Británii považován za nebezpečného levičáka se sympatiemi ke komunismu. Dokonce si dovolil napsat knihu, v níž bolševickou revoluci obhajoval. Ve dvacátých letech působil jako zpravodaj v Egyptě a v Číně a na své jachtě podnikl řadu námořních plaveb.
S dobrodružným stylem života skončil v roce 1929, kdy dal kvůli žaludečním vředům výpověď v novinách, usadil se u jezera Coniston na severu Anglie a začal se věnovat psaní knih pro děti. To měl ale už pošramocenou pověst a byl bedlivě sledován britskou tajnou službou.

SKRZ NASKRZ BOLŠEVIK

Ransome byl po Říjnové revoluci ministerstvem zahraničí označen za zrádce a řada britských politiků žádala, aby byl kvůli vlastizradě oběšen. Původně měl z pověření britské tajné služby MI6 společně s dalším vyhraněným levicovým novinářem, Cliffordem Sharpem, proniknout během války do ruských revolučních center, což se Ransomovi podařilo skvěle, protože se stal blízkým přítelem Trockého i samotného Lenina. Jenže britská tajná služba pojala podezření, že muž, který nepokrytě hlásá bolševickou propagandu a pohybuje se během ruské občanské války mezi Moskvou a Londýnem, začal pracovat pro rudé, kteří byli v té době s Británií v podstatě ve válečném stavu. MI6 ho přesto považovala za loajálního agenta, který spolupracuje s bolševiky v zájmu nejvyšších míst. Naopak MI5 (British Security Service) začala Ransoma bedlivě sledovat od chvíle, kdy se angažoval proti britské protibolševické invazi do Ruska.
Olej do ohně přilila i zpráva, že sekretářka Trockého Jevgenija Šelepevová se stala Ransomovou milenkou. V té době byl pro britské služby „horlivý přívrženec Trockého a nadšený bolševik, který s oblibou užívá frázi Jménem sovětu“. Podle jedné výpovědi měl dokonce v Rusku prozradit totožnost jednoho britského agenta. Zlomkovité dokumenty ze sovětských archívů, které se podařilo získat, svědčí o tom, že Jevgenija, již si spisovatel později vzal, byla zapletena do pašování diamantů z Ruska do Paříže a pomáhala tak financovat Kominternu. Ransome byl pro bolševiky natolik důvěryhodný, že odjel v roce 1919 do Pobaltí s osobním Leninovým poselstvím estonské vládě. MI5 nechala pak v Londýně Ransoma zatknout, dovézt k výslechu a důrazně varovala vládu i krále: „Je to velice inteligentní a zajímavý občan, ale především je to skrz naskrz bolševik.“ Britský konzul v Moskvě Lockhart Ransoma obvinil, že se přes své vynikající kontakty s komunistickými špičkami absolutně nezajímal o osudy Britů, kteří byli v Rusku obviněni z pokusu svrhnout bolševický režim.

AGENT JEHO VELIČENSTVA

Ransome patrně po výslechu svůj názor přehodnotil. V dopise tajné službě z roku 1919 se sám jako agent nabízí a žádá o vyslání do Ruska. „Zdá se mi naprosto šílené, že nemáme v Rusku jediného člověka, který by byl schopen dodávat z nejvyšších míst zprávy z první ruky. Kromě mě neexistuje nikdo další, kdo by dokázal dodávat zprávy o všech podstatných událostech. Jsem ve velice dobrém vztahu s bolševiky, ale i se šéfy dalších politických stran v Rusku.“
U britské tajné služky byl Ransome, který se ještě v roce 1919 do Ruska vrátil, veden pod číslem S76, tentokrát jednoznačně jako agent pracující pro britskou vládu. Posílal za velké finanční částky podrobné zprávy svým zaměstnavatelům, kteří usilovně pracovali na svržení komunismu. Jeho dohlížitel major Scale se s Ransomem dohodl, že ve chvíli, kdy se pro něho stanou záležitosti v Rusku příliš nebezpečné, bude ihned vyslán vysoký britský důstojník za sovětským lidovým komisařem zahraničí, aby se mu podařilo Ransoma odvolat dřív, než bude ohrožen jeho život.
Ransome skutečně dokázal dodávat několik let zprávy, které se týkaly nejvyšších představitelů komunistické moci. Ještě v roce 1922 byl v přímém kontaktu s tajnou službou, ale to už se plavil se svou jachtou Racundra po Baltském moři a cestu později popsal v populární knize První pouť Racundry.
Do Británie se nakonec vrátil přes odpor britského konzula Lockharta i se svou ruskou manželkou. Jestli Ransome pracoval pouze pro Brity, nebo postupně pro obě strany, není dodnes zcela jasné. Britské dokumenty naznačují obě možnosti a archívy KGB nejsou dostatečně prozkoumány. Spisovatelovu loajalitu k Británii uznala MI5 teprve v roce 1937, kdy ho přestala oficiálně sledovat.

VLAŠTOVKY A AMAZONKY

„Psaní příběhů je pro autora způsobem života, možná tím nejbohatším a nejzajímavějším způsobem života, který zná. Jenom příběhy, které znamenaly pro své autory právě tohle, mohou vzbudit podobný pocit i ve čtenářích,“ píše autor, díky němuž generace dětí vědí, co je to vratiplachta, kutr, trasování, Samsonův sloup nebo námořní signalizace. Skoro všichni, kdo Ransoma přečetli, netoužili léta po ničem jiném než po vlastní plachetnici, plechové krabici plné sucharů, zázvorové limonádě a soleném hovězím. Případně aspoň po chlebu s marmeládou, který pojídaly jeho kultovní postavy, kapitán John Walker, první důstojník Zuzana Walkerová, první námořník Titty Walkerová a plavčík Roger. Toto osazenstvo plachetnice Vlaštovky doplňovaly v nejslavnějších knihách dvě drsné emancipované Amazonky: Nancy a Peggy Blackettovy a intelektuální sourozenecká dvojice Dick a Dorotka Callumovi.
První dvě knihy, Boj o ostrov (1930) a Trosečníci z Vlaštovky (1931), které jsou asi nejlepšími Ransomovými romány, byly zpočátku nepříliš úspěšné a až Petr Kachna (1932) znamenal pro Ransoma tak ohromující úspěch, že si mohl za výdělek z prodeje koupit velký dům v Lake Districtu. Od té chvíle se každá jeho kniha musela každoročně několikrát dotiskovat, aby nakladatel uspokojil aspoň část nadšených čtenářů. Během třinácti let napsal Ransome jedenáct příběhů, které se staly světovými bestsellery. Nejpopulárnější knihou je patrně autorovo jediné zimní dobrodružství: Zamrzlá loď kapitána Flinta (1933), v níž se jezdí na plachetnicích nikoli po vodě, ale po ledě. Ransomovy knihy zachycují krátké období tří let, kdy se malí dobrodruzi plavili nejen po anglických jezerech a řekách, ale vyráželi i na otevřené moře. Když odrostly děti Ransomových přátel, které ho v psaní inspirovaly, spisovatel se začal s tvorbou čím dál víc potýkat. Poslední kniha, Velká severní?, vyšla po několikaleté přestávce v roce 1947 a Ransome se náhle rozhodl v polovině třinácté knihy, Lysky na severu, skončit. V krajích svých příběhů ale zůstal až do své smrti 3. června 1967.

SKUTEČNÝ SVĚT

Pro řadu čtenářů bylo překvapení, když později zjistili, že krajina a lidé z knih skutečně existují. V oblíbené severoanglické turistické oblasti Lake District leží velká jezera Coniston aWindermere, jejichž spojením vytvořil spisovatel svoje legendární jezero, kde se odehrávají nejpopulárnější příběhy. V muzeu u jezera Windermere je dodnes zachována originální plachetnice Amazonka a kotví tu i Ransomova loď Esperance, což je vlastně pirátský hausbót kapitána Flinta. Hledačů bájných míst z Ransomových knih jsou dodnes tisíce a několik z nich dokonce vydalo o svých průzkumech knihy. Autor tvrdil, že „každé místo z mých knih někde existuje, i když jsem sem tam trochu přemístil řeky a cesty“.
O předobrazech Ransomových hrdinů se dodnes vedou diskuse. Jisté je, že Vlaštovky jsou ve skutečnosti syrsko-angličtí sourozenci Altounyanovi, s nimiž se Ransome seznámil u jezer v roce 1928. V knihách ponechal dokonce i jejich jména s výjimkou Johna, který byl ve skutečnosti dívkou Barbarou, řečenou Taqui. Z plavčíka Rogera se později stal významný britský lékař. Dívka s přezdívkou Titty, podle jejíhož vyprávění napsal Ransome knihu Petr Kachna, se jmenovala Mavis a jednou prohlásila, že jejich románovým dvojníkům závidí, protože jako děti nikdy tolik dobrodružství nezažili. Amazonky byly ve skutečnosti dívky Pauline a Georgie Rawdon Smithovy a Dick s Dorotkou představují patrně samotného malého Ransoma se sestrou, podle jiné verze byl Dick bratr Amazonek Alexander, později úspěšný vynálezce. A holohlavý kapitán Flint je samozřejmě sám Ransome, jehož plachetnice se doopravdy jmenovala Vlaštovka.

CO ČECH, TO NÁMOŘNÍK

Ransome si přes to, že píše o dětech, pro něž je inspirací britská námořní tradice, získal milióny čtenářů po celém světě. Kluby Ransomových příznivců existují všude. Největší popularitě se těší u Japonců, kteří pořádají do dějiště jeho románů hromadné nájezdy. Hned další zemí v pořadí, kde se stal Ransome kultem, bylo a je podle britských vydavatelů „překvapivě bývalé Československo“. Vydavatel Josef Hokr nechal přeložit Boj o ostrov již v roce 1934. „Naše kniha vám poví, jak i o prázdninách u velkého rybníka můžete zažíti neuvěřitelné věci. Ovšem,musíte to umět!“ napsal v úvodu. Snad právě proto si román získal u českých čtenářů nesmírnou oblibu. Pomohli tomu i vynikající výtvarníci, kteří se na Ransomových románech vystřídali. Do německé okupace vyšlo celkem pět knih, z nichž dvě ilustroval Ondřej Sekora. Před Únorem angažoval Hokr jako ilustrátora Zdeňka Buriana a stačil vydat čtyři z osmi připravených ransomovek. Tehdy se ještě John překládal jako Jan a Nancy jako Vlasta. To se změnilo koncem padesátých let, kdy začalo sedm Ransomových příběhů vycházet s kresbami Kamila Lhotáka v edici KOD. Po Lhotákovi ilustroval již čtvrtou sérii, vycházející od sedmdesátých let v Albatrosu, Jan Černý.
Tyto knihy měly někdy i stotisícové náklady a na omezeném knižním trhu se staly absolutními trháky. Čeští astronomové dokonce pojmenovali objevený asteroid 6440 Ransome. Pátá série začala vycházet s originálními pérovkami autora ve druhé polovině devadesátých let a bude to vůbec poprvé, kdy vyjde v jediné edici všech třináct Ransomových knih. Díky tomu byly konečně do češtiny přeloženy zbývající knihy: Slečna Lee (1941) a nedokončené Lysky na severu. Odhalení Ransomova dvojího života určitě jeho popularitu nesnížilo. Byl příliš geniální, než aby mu kvůli politickým aktivitám mohlo být upíráno místo mezi nejlepšími spisovateli pro děti všech dob.

Foto autor| FOTO PROFIMEDIA. CZ
Foto popis| Arthur Ransome s přítelkyní v roce 1915
Foto popis| Spisovatel je i se svou druhou, ruskou ženou pohřben v Lake Districtu
Foto popis| V době, kdy pracoval jako válečný korespondent a měl kontakty na prominentní bolševiky

Foto popis| Tato krásná ilustrace z „albatrosáckého“ vydání knížky Nechtěli jsme na moře je dílem Jana Černého
Foto autor| REPRO Z KNIHY NECHTĚLI JSME NA MOŘE

Foto popis| Česká vydání Ransomových knížek s ilustracemi Jana Černého
Foto autor| REPRO ARCHÍV

Foto popis| Replika chýše podle Ransomových knih